22 C 333/2021-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 19. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2 510,52 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), dne 3. 7. 2019 uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronické dálkové komunikace na webové stránce [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 1 200 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 2. 8. 2019 a zároveň s tím zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 310,52 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a nezaplatila sjednaný poplatek. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalobce tak nyní po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 1 200 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 310,52 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 510,52 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud usnesením ze dne 23. 8. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 25. 10. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovanou včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dle ustanovení § 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou dne 3. 7. 2019 sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované téhož dne na její bankovní účet částku 1 200 Kč a žalovaná se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 310,52 Kč nejpozději do 2. 8. 2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronické dálkové komunikace (§ 1824 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, která měla poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto soud podané žalobě v tomto směru vyhověl. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Tyto náklady činí celkem 1 489 Kč, a tvoří je 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ a. t.“, 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 189 Kč 21 % DPH, jejímž základem je odměna a náhrada hotových výdajů advokáta (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 7. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v písemném vyhotovení rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.