22 C 343/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 3. 5. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 4. 11. 2018 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel dne 4. 10. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný provedl registraci zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy, číslem osobního dokladu, na webových stránkách předchůdce žalobce [webová adresa], kde se současně seznámil s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit toliko 2 000 Kč nejpozději do 3. 11. 2018. Poplatek za poskytnutí úvěru, resp. za prodloužení splatnosti úvěru byl ujednán ve výši 0 Kč. Žalovaný do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávku ze Smlouvy následně původní věřitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Žalovaný dlužnou částku žalobci do dnešního dne neuhradil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 24. 9. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovaným dne 4. 10. 2018 uzavřel úvěru smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaný zavázal jednorázově vrátit nejpozději do 3. 11. 2018. Poplatek za poskytnutí zápůjčky ani úrok nebyly sjednány, resp. byly ve smlouvě stanoveny na 0 Kč, resp. 0 %. Peněžní prostředky byly žalovanému původním věřitelem poskytnuty bezhotovostně na jeho bankovní účet dne 4. 10. 2018. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 1. 1. 2021 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným z titulu výše označené smlouvy o zápůjčce uvedená v Seznamu postupovaných pohledávek v Příloze č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci. Dopisem původního věřitele ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o změně v osobě věřitele. Dopisem z téhož dne žalovaného právní zástupce žalobce vyzval k zaplacení dlužné částky a upozornil jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. 7. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o vydání kreditní karty, již soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel prostřednictvím kreditní karty poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit úrok. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou jednorázové platby (§ 2393 odst. 1 o. z.) Bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí peněžité zápůjčky žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.