22 C 383/2021-18 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku celkem 10 213,34 Kč spolu s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 2.11.2015 Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 30.11.2018 uzavřel žalovaný s žalobcem [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr č. HU00626651 mu byl schválen a dne 30.11.2018 vyplacen na běžný účet. Žalovaný byl zavázán pravidelně měsíčně hradit splátku úvěru v celkové výši 400 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 12,9 % p. a., a to vždy k 19. dni měsíce počínaje dnem 19.12.2018. Počínaje splátkou splatnou ke dni 19.6.2020 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, proto dne 19.8.2020 bylo rozhodnuto ze strany [právnická osoba] o zesplatnění úvěru. Zesplatňujícím dopisem ze dne 19.8.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, kdy dlužná pohledávka byla tvořena nesplacenou jistinou 10 213,34 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 322,64 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 3.3.2022 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalobce uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. Tato smlouva je zároveň smlouvou o účtu ve smyslu § 2662 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobce předloženými listinami prokázal uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit za něj sjednaný úrok. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobce, podmínky pro používání úvěru a ceník (§ 1751 odst. 1 o.z.). Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil a zaplatil úrok, popř. že dluh jinak zanikl. Žalovaný však nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru a zaplacení úroku, poplatků, neprokázal. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o.z.). Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.