22 C 452/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 16. 4. 2021 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 426,92 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) dne 3. 9. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 14 426,92 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 2. 1. 2021. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil ani část čerpaného úvěru. Původní věřitel žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupena na žalobce. Žalobce tak nyní nárokuje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 14 426,92 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 426,92 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 8. 12. 2021. 4. Dne 3. 9. 2020 byla mezi původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal bezhotovostně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr). Úroková míra činila 10,5 % měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která z uvedených částek je vyšší. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 250 Kč Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly též Obchodní podmínky původního věřitele (viz článek I. Smlouvy). Před uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovanému poskytnut též formulář Standardních informací o spotřebitelském úvěru. Dle platebních informací dlužil žalovaný původnímu věřiteli ke dni 2. 1. 2021 celkem částku 14 426,92 Kč, z toho 10 000 Kč zůstatek po poslední platbě, 250 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů a 4 176,92 Kč smluvní úrok za dobu čerpání úvěru. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem původní věřitel postoupil žalobci pohledávku za žalovaným plynoucí z výše uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 23. 1. 2021. Dopisem z téhož dne vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání předmětné pohledávky. Oba dopisy byly žalovanému zaslány doporučeně, jak plyne z poštovního podacího lístku. 5. Na základě shora popsaných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel bezhotovostně poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 10,5 % měsíčně z vyčerpané jistiny úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru nebo ve výši 1 000 Kč dle toho, která částka je vyšší. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal v případě svého prodlení zaplatit původnímu věřiteli paušální náhradu nákladů vynaložení na vymožení pohledávky ve výši 250 Kč. Ke dni 2. 1. 2021 žalovaný dlužil původnímu věřiteli částku 14 426,92 Kč sestávající z dlužné jistiny, náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvního úroku. Smlouvou o postoupení pohledávky následně původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Předžalobní výzva byla žalovanému taktéž zaslána. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ [číslo], § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami podle § 1751 odst. 1 o. z. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou pravidelných měsíčních splátek ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. V rámci smluvní volnosti se v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. žalovaný pro případ svého prodlení zavázal zaplatit poplatek jako náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto soud žalobce ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru, smluvního úroku a náhrady účelně vynaložených nákladů vyhověl. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady tvoří 800 Kč soudní poplatek, 900 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 12. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení