22 C 466/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 14. 7. 2021 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 600 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že se žalovaným dne 15. 4. 2019 uzavřel Smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 16 360 Kč. Půjčka měla být splácena týdenními splátkami ve výši 606 Kč s tím, že první splátka byla splatná do 7 dnů od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu nejbližší příští týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, když celkem zaplatil pouze částku 11 760 Kč, kterou žalobce vydělil týdenní splátkou 606 Kč, čímž vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení, pokud by splácel v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky nastala již dne 2. 9. 2019. Žalobce však v rámci nároku na zaplacení úroku z prodlení počítá prodlení žalovaného až ode dne konce lhůty pro splacení celého úvěru, tj. dne 8. 6. 2020, žalovaný je tak ode dne 9. 6. 2020 v prodlení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 6. 1. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: účastníci dne 15. 4. 2019 mezi sebou uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž souhrnný poplatek v souvislosti s touto částkou činil 16 360 Kč. Žalovaný měl jistinu půjčky a souhrnný poplatek žalobci zaplatit v celkem 60 týdenních splátkách o výši denní splátky 606 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 23. 4. 2019 a další splátky vždy do sedmi dnů od předchozí splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněžních prostředků v hotovosti. Ve smluvních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, a které jsou žalovaným taktéž podepsány, je uvedeno, že pokud žalovaný nesplní svoji povinnost zaplatit jednotlivou splátku včas, má žalobce právo požadovat zaplacení celé zbylé částky včetně příslušenství. Z přehledu zaplacených částek má soud za prokázané, že žalovaný žalobci zaplatil celkem částku 11 760 Kč. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud má za prokázané, že žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ustanovení § 2390 o. z. Peněžitá zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný úrok stanovený pevnou částkou (§ 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaný měl půjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý úrok. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a její poskytnutí žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že peněžité prostředky vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Proto soud žalobě v daném ohledu vyhověl. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 984 Kč tvořené soudním poplatkem v téže výši. 11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.