22 C 472/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 30. 11. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) dne 15. 1. 2007 jako zapůjčitel uzavřela se žalovaným jako vydlužitelem Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal původnímu věřiteli v souvislosti se zápůjčkou peněžních prostředků zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 840 Kč, a to formou 40 týdenních splátek à 246 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 22. 10. 2007. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne 17. 4. 2007, přičemž celkem zaplatil pouze 8 040 Kč. Původnímu věřiteli proto vzniklo právo požadovat úhradu celé zbylé neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na dlužné zápůjčce 1 097,56 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 702,44 Kč. Neuhrazená zápůjčka se i nadále úročí úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Pohledávku ze Smlouvy původní věřitel postoupil žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem z téhož dne. Žalobce tak nyní nárokuje částku 1 800 Kč sestávající z dlužné jistiny zápůjčky a souhrnného poplatku, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 30. 10. 2007 do data postoupení v částce 2 296,20 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 800 Kč od 21. 1. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky od 1 1. 2021 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 z částky 1 800 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 29. 12. 2021. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne 15. 1. 2007 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo]. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci celkem částku 9 840 Kč sestávající z jistiny ve výši 6 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 840 Kč, to vše formou 40 týdenních splátek po 246 Kč. Podpisem Smlouvy žalovaný stvrdil převzetí půjčky. Dne 18. 12. 2020 uzavřel původní věřitel jako postupitel se žalobcem jako postupníkem Smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž dle odkazu v článku I.1 Smlouvy o postoupení pohledávek tvoří Seznam postupovaných pohledávek Přílohu [číslo] této smlouvy. Pohledávka původního věřitele za žalovaným plynoucí ze Smlouvy o půjčce [číslo] je uvedena na straně 81 pod [číslo] Přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021, který byl žalovanému dne 1. 2. 2021 zaslán doporučeně žalobcem, jak plyne z podacího lístku. Dopisem ze dne 11. 11. 2021 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dluhu plynoucího z postoupené pohledávky s popisem skutkového stavu a stručným právním posouzením a upozorněním na možnost uplatnění nároku u soudu v případě, že žalovaný své povinnosti nesplní ve stanovené lhůtě. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 12. 11. 2021, jak plyne z poštovního podacího lístku. 5. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ustanovení § 658 odst. 1 o. z. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „n. o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 n. o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle § 1882 odst. 1 n. o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Aktivní legitimace žalobce je ohledně pohledávky ze Smlouvy o půjčce [číslo] včetně příslušenství dána v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 n. o. z. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem. Postoupení předmětné pohledávky bylo oznámeno žalovanému jako dlužníku dle § 1882 odst. 1 n. o. z. V dané věci se jedná o spor ze smlouvy o půjčce podle § 657 o. z. Žalovaný se zavázal žalobci vedl vrácení půjčky zaplatit souhrnný poplatek, který soud dle jeho povahy posoudil jako úrok z peněžité půjčky ve smyslu § 658 odst. 1 o. z. Žalovaný měl peněžitou půjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit sjednaný úrok. Žalobce prokázal sjednání smlouvy o půjčce, jakož i předání peněžních prostředků žalovanému původním věřitelem a následné postoupení této pohledávky původním věřitelem. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil a zaplatil poplatek, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení půjčky a zaplacení úroku neprokázal. Proto soud podané žalobě v tomto ohledu vyhověl. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 517 odst. 1 o. z.). V důsledku prodlení žalovaného je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 15. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 16. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.