22 C 80/2021-39 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou původně dne 7. 5. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1, kterou uvedený soud usnesením ze dne 27. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], postoupil Okresnímu soudu v Liberci, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 745,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], (dříve pod názvem„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“ nebo„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou Smlouvu o Bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, Produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, Úrokový lístek a Sazebník poplatků. Na základě této Smlouvy se původní věřitel zavázal žalované založit a vést bankovní účet č. [bankovní účet]. K uvedenému účtu se původní věřitel zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým žalované povolil čerpání peněžních prostředků až do výše Povoleného úvěrového limitu dle aktuálních Dispozic ke smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet [ulice] kreditní příjem a Kreditní období na běžném účtu a nepřekročit Povolený úvěrový limit. Žalovaná své povinnosti porušila překročením úvěrového limitu a tím, že poskytnutý kontokorentní úvěr nesplácela řádně a včas. V důsledku toho původní věřitel dne 20. 9. 2017 převedl aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 18 003,19 Kč na nový účet č. [bankovní účet], za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaná však ani přesto na svůj dluh vůči původnímu věřiteli nezaplatila ničeho, a proto původní věřitel dopisem ze dne 5. 1. 2018 zaslaným žalované úvěr zesplatnil. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Žalobce nyní po žalované nárokuje dlužnou jistinu kontokorentního úvěru ve výši 15 745,82 Kč, smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně z částky 15 745,82 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 766,87 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 745,82 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 3. 6. 2021. 4. Soud učinil následující skutková zjištění. Původní věřitel jednající pod dřívější obchodní firmou [právnická osoba], se žalovanou dne 6. 6. 2001 uzavřeli Smlouvu o [anonymizováno], jejímž prostřednictvím byla nahrazena Smlouva o zřízení a vedení Běžného korunového účtu ze dne 7. 2. 1997, na jejímž základě původní věřitel pro žalovanou vedl bankovní účet č. [bankovní účet]. 5. Dle Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřené dne 11. 8. 2008 původní věřitel poskytl ode dne 26. 5. 2011 žalované k jejím bankovnímu účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr Flexikredit. Povolený úvěrový limit činil 20 000 Kč, Minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % Povoleného limitu. Úroková sazba byla stanovena na 19,90 % ročně. 6. Dle výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 20. 2. 2020 činila výše vyčerpaných peněžních prostředků z kontokorentního úvěru částku 15 745,82 Kč a výše splatného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru částku 766,87 Kč. 7. Dne 18. 2. 2020 uzavřela banka se žalobcem Smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je Příloha [číslo] v níž je mezi postupovanými pohledávkami původního věřitele uvedena i pohledávka za žalovanou, a na jejímž základě původnímu věřiteli svoji pohledávku za žalovanou postoupila žalobci. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem původního věřitele ze dne 28. 2. 2020, který byl žalované zaslán doporučeně dne 2. 3. 2020, jak plyne z poštovního podacího archu. 8. Dopisem ze dne 31. 3. 2020 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost uplatnění nároku v soudním řízení. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 6. 4. 2020 (viz poštovní podací arch). 9. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že původní věřitel se žalovaným uzavřeli Smlouvu o [anonymizováno] – bankovnímu účtu č. [bankovní účet], jejíž obsah byl dodatečně určen Dispozicemi ke smlouvě o bankovních ze dne 11. 12. 2013. Dle Dispozic byla k účtu pro žalovanou sjednána možnost čerpání kontokorentního úvěru [anonymizováno] až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč s účinností ode dne 26. 5. 2011, úroková sazba činila 19,9 % ročně z aktuálně čerpané částky úvěru, s tím, že žalovaná byla povinna udržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % úvěrového limitu, tj. v částce 10 000 Kč. Žalovaná na kontokorentním úvěru vyčerpala celkem částku 15 745,82 Kč, jak plyne z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná nicméně poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož původní věřitel svou pohledávku předčasně zesplatnil. Následně původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2020 žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna doporučeným dopisem ze dne 2. 3. 2020. Žalobce následně dne 6. 4. 2020 zaslal žalované též předžalobní výzvu k plnění. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 13. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, na jejímž základě původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným včetně příslušenství žalobci, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovanou mezi sebou sjednali smlouvu o účtu, jejíž součástí bylo ujednání o poskytnutí kontokorentního úvěru žalované. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byly nároky plynoucí výhradně z poskytnutého kontokorentního úvěru, soud věc právně posoudil výhradně podle ustanovení § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujících smlouvu o úvěru a podmínky jejího uzavření. Ve Smlouvě byl ujednán též způsob a doba vrácení poskytnutých peněžních prostředku formou pravidelných měsíčních splátek ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z. Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami (Dispozice ke Smlouvě) podle § 1751 odst. 1 o. z. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o účtu, jejíž součástí bylo též ujednání o poskytnutí kontokorentního úvěru ke zřizovanému bankovnímu účtu, jakož i po