23 C 184/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 2126 Kč s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 2000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že na základě žádosti žalované ze dne [datum] uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvou o úvěru. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr 2000 Kč, přičemž dlužník se zavázal uhradit částku do [datum]. Dlužník své povinnosti nesplnil, a proto se žalující strana domáhá její úhrady. Dluh tvoří jistina 2000 Kč a smluvní úrok z prodlení 126 Kč. 3. Žalující strana vzala žalobu co do zaplacení částky 626 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení zpět. Zpětvzetí odůvodnila tím, že nedisponuje doklady o tom, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Požaduje přiznat pouze zbývající jistinu 1500 Kč. Řízení proto bylo v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastaveno. 4. Žalovaná strana se žalobou nesouhlasila. Namítala, že smlouva je neplatná, neboť věřitel dostatečně neposoudil její schopnost úvěr splácet. Navrhovala, aby jí bylo uloženo zaplatit jen dlužnou jistinu, a to ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalující strana prohlásila, že doklady k této skutečnosti nedisponuje a vzala žalobu částečně v rozsahu výše uvedeném zpět. 7. V řízení nebylo zjištěno, že by poskytovatel úvěru posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě a tedy řádně schopnost dlužníka úvěr splácet. 8. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [číslo], OPR- [právnická osoba], C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo] plyne: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 9. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Dlužná jistina je mezi stranami nesporná. 10. Pokud jde o lhůtu k plnění, podává se z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021, že tato je v daném případě (tj. nebyla-li řádně posouzena schopnost spotřebitele splácet úvěr) odvislá od posouzení možností spotřebitele (§ 87 odst. 1 z.s.ú.). Platí rovněž, že spotřebitele v tomto případě nemůže být v prodlení. 11. V daném případě žalovaná strana splácí dlouhodobě dluh částkou 10 Kč. Při jednání uvedla, že by byla schopna splácet i víc a případně i zaplatit dluh jednorázovou platbou. Z dokazování vyplynulo, že její příjem od července 2022 činí zhruba 17000 Kč měsíčně, je zaměstnaná. Splácí dluhy v celkové výši 2110 Kč. Při zohlednění částky životního minima 4620 Kč (žalovaná strana své výdaje nad rámec odkazu na předložený výpis z účtu neuvádí), soud dospěl k následujícím závěrům: 12. Podle § 87 z.s.ú. (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. V daném případě je spor jednak o to, zda žalovaná dluží z poskytnuté smlouvy o úvěru, u níž nebyla řádně posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. Dále je spor o to, jak má být dluh splacen. 14. Skutečnost, že nebyla řádně posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet, je nesporná. Rovněž je nesporné, že žalovaná dluží částku 1500 Kč. Pokud jde o lhůtu k plnění, podává se z provedeného dokazování a vyjádření žalované, že platba na dluh měsíčně v částce 10 Kč je nepřiměřeně nízká a neodpovídá na jedné straně majetkovým poměrům žalované s přihlédnutím k jejímu příjmu a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům, jak byly v řízení zjištěny, a na druhé straně zájmu na spravedlivém uspořádání práv a povinností smluvních stran. Při zohlednění prokázaných příjmů žalované, jejích dalších splátek a při zohlednění životních nákladů se proto jeví jako přiměřená měsíční splátka ve výši 100 Kč. Proto soud stanovil lhůtu plnění dle § 87 odst. 2 z.s.ú. v této výši. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jak bylo uvedeno výše, ve věci byl spor jednak o to, zda žalovaná dluží z poskytnuté smlouvy o úvěru, u níž nebyla řádně posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet, a dále o to, jak má být dluh splacen. Z výše uvedených ustanovení (§ 87 odst. 1 a 2 z.s.ú.) vyplývá, že se jedná o relativně oddělené spory (žalobce se může domáhat pouze určení způsobu vrácení poskytnuté částky, je-li mezi stranami nesporné, že má být vrácena proto, že věřitel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet a dlužník dluh splácí, avšak dle názoru věřitele v nepřiměřených splátkách). Zatímco ve věci dlužné částky byla v zásadě úspěšnější žalovaná, neboť v rozsahu zpětvzetí je třeba neúspěch připočítat žalující straně (§ 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a kapitalizované příslušenství činí 3128 Kč ke dni rozhodnutí. Ve sporu o lhůtu k plnění byla v zásadě úspěšnější žalující strana, neboť částka, kterou dosud žalovaná na dluh hradila, byla shledána (ke dni rozhodnutí – § 154 odst. 1 o.s.ř.) jako nepřiměřeně nízká, nedopovídající jejím majetkovým poměrům. Při zohlednění částečného úspěchu a neúspěchu obou stran v řízení je spravedlivé, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud má žalovaná za to, že by jí náhrada nákladů řízení měla příslušet proto, že žalující strana se odmítla podrobit řízení před finančním arbitrem a neposoudila její schopnost úvěr splácet a že případným nepřiznáním jí náhrady nákladů řízení z důvodu, že nyní by mohla splatit dluh i najednou, je trestána za to, že si našla další zdroj příjmů na úhradu vzniklých dluhů, k tomu soud uvádí následující. Náhrada nákladů řízení není sankčním nástrojem, ale kompenzačním nástrojem, jímž se dle principu„ úspěchu ve věci“ hradí stranám vzniklé náklady. Již z těchto důvodu nemůže být rozhodování o náhradě nákladů řízení odvislé od toho, zda se strana podrobila řízení před finančním arbitrem nebo porušila některou svou hmotněprávní povinnost. Pokud jde o výši splátky, vyplývá z § 87 odst. 3 z.s.ú., že zákon počítá s tím, že možnosti spotřebitele jsou v čase proměnlivé. Odpovídá poctivému přístupu dlužníka ke svým dluhům (§ 6 o.z.), že v závislosti na svých majetkových a osobních poměrech výši splátky průběžně upraví tak, aby přiměřeně odpovídala jeho možnostem. Pokud se proto změnily poměry žalované, bylo na ní, aby přiměřeně upravila výši svých plateb. Ostatně i nyní vydané rozhodnutí je vydáváno s tzv. výhradou změny poměr (clausula rebus sic stantibus, viz § 87 odst. 3 z.s.ú.), což znamená, že v případě změny poměrů se lze domáhat úpravy doby (a i výše) splátky.