23 C 302/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 14 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 150 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne 19. 8. 2019, kterou poskytla žalované straně jistinu ve výši 10 000 Kč. Dlužník se zavázal v souvislosti s úvěrem zaplatit žalující straně poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 8 180 Kč a celou částku ve výši 18 180 Kč uhradit v týdenních splátkách po 303 Kč. Jelikož žalovaná strana dluh řádně nehradila, nacházela se od 12. 10. 2020 v prodlení. Žalovaná strana celkem na úvěru uhradila částku 4 030 Kč. Žalující strana tak uplatňuje v řízení dlužnou částku ve výši 14 150 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 150 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná strana se k výzvě soudu nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 9. Žalující strana prokázala uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněz dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit s úplatou za jejich poskytnutí. 10. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila a zaplatila poplatek, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále). 11. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 12. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnuté peníze vrátit a zaplatit úrok (§ 2395 o.z.), přičemž úrok jako úplata za poskytnuté peníze může být vyjádřena jak procentní sazbou za určité období (úrok), tak i pevně stanovenou částkou (kapitalizovaným úrokem), někdy označovanou jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále: Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.). 13. Protože žalující strana tvrdila, že přijaté splátky 4030 Kč započetla na jistinu a poplatek v poměru 56,497 %: 43,503 %, soud takto přijaté plnění přepočetl a stanovil, že dlužná jistina činí 7723 Kč /výpočet: 10000 (4030 * 0, 56497) /. 14. Dlužník neprokázal, že sjednané platby zaplatil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z jistiny. Protože ve smlouvě nebylo sjednáno přirůstání úroku vyjádřeného jako kapitalizovaný poplatek k jistině (1806 o.z.), v rozsahu poplatku nebyl požadovaný úrok z prodlení přiznán. 15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť neúspěch žalující strany byl v poměrně nepatrné části. 17. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Žalující straně podle § 151 odst. 3 o.s.ř. dále náleží paušální náhrada nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč za celkem dva úkony do podání návrhu na zahájení řízení (písemné podání a výzva k plnění).