23 C 314/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí jistinu 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 230,90 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč a poplatky za upomínky 100 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne 25. 10. 2018, kterou přenechala žalované straně částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná strana zavázala uhradit do 24. 11. 2018, toto však nesplnila a proto jí byla účtována i smluvní pokuta 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 8 000 Kč. Žalující strana se však domáhá pouze částky 4000 Kč. Žalující strana nabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Jelikož žalovaná strana dluh řádně neplatila, byla upomínána výzvami, kdy za každou je účtována částka 50 Kč, avšak i tak dluh neuhradila. Žalující strana se proto domáhá úhrady dlužné jistiny, smluvní pokuty, dvou poplatků za upomínání a zákonného úroku z prodlení ode dne 29. 8. 2020 až do zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 2018, ve spojení s obchodními podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytl žalované straně na 30 dnů částku ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaná strana měla následně uhradit celkem částku 8 000 Kč. Ze smlouvy bylo rovněž zjištěno, že žalovaná strana převzala oproti podpisu ze dne 25. 10. 2018 částku 8 000 Kč. 9. Z předložené Dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 ve spojení s potvrzením o provedené platbě bylo zjištěno, že žalující strana nabyla uzavřenou smlouvou žalovanou pohledávku za žalovanou stranou. Toto postoupení bylo žalované straně oznámeno, jak bylo zjištěno z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky předchozího věřitele ze dne 8. 9. 2020 a podacího archu z následujícího dne. 10. Žalovaná strana byla vyzývána k úhradě dlužné částky právní předchůdkyní žalobkyně, a to konkrétně výzvami ze dne 4. 12. 2018, 25. 12. 2018 a 5. 1. 2019. 11. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021 ve spojení s podacím archem z 11. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana byla advokátem žalující strany vyzvána k úhradě dluhu, jakož i upozorněna na možný soudní spor. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 13. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 14. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (§ 1746 odst. 2 o.z.), ze které byla žalující strana povinna poskytnout žalované straně peněžní prostředky. Žalovaná strana pak byla povinna vrátit žalující straně peněžní prostředky ve sjednané době. 15. V řízení tak bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že částku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Proto bylo žalované straně uloženo jistinu zaplatit. 16. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 17. Žalující strana se dále domáhala nákladů za upomínky po 50 Kč v celkové výši 100 Kč. V zásadě sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání velkého počtu upomínek v relativně krátké době či marných (neúčelných) upomínek nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Soud proto shledal toliko jen jednu upomínku za přiměřenou a druhou jako nadbytečnou zamítl. 18. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť neúspěch žalující strany byl v poměrně nepatrné části. 21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT s příslušnou sazbou odměny v poloviční výši (jednoduchá výzva k plnění). 22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně