23 C 5/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí ceny jízdného za přepravy a přirážky k jízdnému z důvodu, že se žalovaná strana neprokázala při kontrolách pověřených osob dopravce platnými jízdními doklady. 2. Žalovaná strana cestovala dne 15. 5. 2020 v 9:01 hodin linkou [číslo] městské hromadné dopravy v [obec] provazované žalující stranou (dále též dopravce). Stejnou linkou následně cestovala dne 14. 7. 2020 v 9:42 a dne 30. 7. 2020 v 12:23. Linkou [číslo] pak cestovala dne 25. 7. 2020 v 10:59. Za každou přepravu měla zaplatit jízdné dle tarifu dopravce ve výši 20 Kč. Při kontrole jízdních dokladů se však žalovaná strana neprokázala platnými jízdními doklady, a proto jí vedle povinnosti zaplatit jízdné vznikla vždy povinnost zaplatit i přirážku k jízdnému stanovenou ve smluvních přepravních podmínkách dopravce ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaná strana tyto částky nezaplatila, a proto se žalující strana domáhá jejich zaplacení soudně. 4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 8. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 9. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: 10. Žalovaná strana každým nástupem do vozidla s cílem uskutečnění přepravy uzavřela s dopravcem smlouvu o přepravě osoby (§ 2550, § 546 o. z., § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Ze smlouvy o přepravě vznikne cestujícímu povinnost za přepravu zaplatit jízdné. Žalovaná strana neprokázala při kontrolách zaplacení jízdného, a proto jí bylo uloženo jízdné zaplatit. Cena jízdného je stanovena vyhlášeným tarifem (§ 3 odst. 1, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Cestující k vyhlášenému tarifu přistupuje uzavřením smlouvy o přepravě a je povinen se jím řídit. 11. Cestující, který se neprokáže platným jízdním dokladem při silniční přepravě autobusovou linkou, je povinen zaplatit vedle jízdného i přirážku (§ 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč (§ 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše přirážky stanovené dopravcem v přepravních podmínkách je v souladu s výše uvedeným ustanovením. 12. Soud proto uložil žalované straně zaplatit jízdné spolu s přirážkami. Protože žalovaná strana dluh nezaplatila řádně a včas, je v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 13. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu byla určena dle § 14b AT. Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).