25 C 82/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 796 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl ode dne [datum] do dne [datum] [anonymizováno], tedy mu byla poskytnuta [anonymizováno] péče ve [anonymizováno] zařízení žalobkyně. Za zdravotní péči poskytnutou žalovanému vznikly žalobkyni náklady, které byly vyfakturovány v návaznosti na cenový předpis ministerstva zdravotnictví [číslo], o regulaci cen zdravotní péče, a to fakturou [číslo] ze dne 4. 2. 2021 znějící na částku 12 796 Kč s datem splatnosti 6. 3. 2021. Dlužná částka byla vypočtena jako počet bodů vykázaných za zdravotní péči vynásobený hodnotou jednoho bodu ve výši 1,33 Kč. V rámci zdravotní péče byly vykázány jednak body za provedené zdravotní výkony, tak i body za jednotlivé ošetřovací dny na lůžkovém oddělení žalobkyně. Celkový počet bodů činil 9 335, kdy tento se skládá z bodů za jednotlivé zdravotní výkony v rozsahu 2 955 bodů, z bodů za jednotlivé ošetřovací dny v rozsahu 5 780 bodů a bodů za kategorie v rozsahu 600 bodů. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak [anonymizováno] pojištěn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po písemné upomínce [číslo] ze dne 26. 11. 2018. 2. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady Brusel I bis o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má adresu trvalého pobytu hlášenu od roku 2011 v ČR, od roku 2018 pak v obvodu zdejšího soudu, přičemž se jedná o jeho posledně známou adresu. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. 3. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. 4. Jelikož se jednalo o skutkově jednoduchou věc, kterou bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila přímo v žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče a z faktury [číslo] vystavené dne 4. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla účtována poskytnutá zdravotní péče ([anonymizováno] od [datum] do [datum] za 10 741 Kč s DPH, hospitalizace dle kategorie za 798 Kč s DPH, paušál za léky ve výši 380 Kč, a dvě položky laboratoře ve výši 207,48 Kč a 666,99 Kč s DPH) za [anonymizováno] ve [anonymizováno] zařízení žalobkyně ve dne 7. 1. 2021 až 11. 1. 2021 v celkové částce 12 796 Kč (faktura obsahuje konkrétní položky poskytnuté zdravotní péče včetně množství a jednotkovou cenu, ke každé položce byl vystaven samostatný ambulantní účet za ošetření nebo poukaz na vyšetření, což bylo prokázáno doklady, které žalobkyně vystavila v průběhu poskytnuté zdravotní péče - prokázáno fakturou [číslo] ze dne 4. 2. 2021, a osobním účtem [anonymizováno]). Datum splatnosti dané faktury byl 6. 3. 2021 pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovanému byla vystavena propouštěcí zpráva dne [datum] ve [údaj o čase] hodin (prokázáno předmětnou propouštěcí zprávou). Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2021 (prokázáno upomínkou a doručenkou) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového nedoplatku v částce 12 796 Kč. 6. Na základě předložených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl hospitalizován ve zdravotním zařízení provozovaným žalobkyni ve dne [datum] až [datum], přičemž mu byly poskytnuty základní zdravotní úkony, poskytnuty léky a provedená vyšetření, když žalovaný nebyl v době poskytovaní zdravotní péče ze strany žalobkyně účasten zdravotního pojištění. Na základě tohoto žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou provedené výkony, paušály za léky a provedená vyšetření. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na tuto fakturu cokoliv zaplatil. Žalobkyně žalovanému zaslala rovněž předžalobní výzvu. Výzva ze dne 16. 4. 2021 byla žalovanému doručována na adresu [adresa], [obec a číslo], ale nebylo na ni nikterak reagováno, kterou žalovaný uváděl jako kontaktní adresu během svého pobytu v nemocnici. V upomínce byl žalovaný upozorněn, že pokud nebude dluh včas zaplacen, bude žalobkyně se domáhat úhrady soudní cestou. Žalovanému byla v upomínce poskytnuta 30ti denní lhůta k zaplacení svých závazků vůči žalobkyni. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 7. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanoveními § 2636 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterými je upravena smlouva o péči o zdraví, a dále zákonem č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ani nebyl jinak pojištěn, je povinen dle ust. § 2636 odst. 2 o. z. zaplatit žalobkyni jakožto poskytovateli odměnu. 8. Dle ustanovení § 2636 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odstavce 2 předmětného ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle ustanovení § 2637 o. z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. 9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby. 10. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je [anonymizováno] při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 11. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, a z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na úhradu odměny za poskytnutou péči v celkové výši 12 796 Kč, tak jak byla žalovanému tato péče vyúčtována. 12. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.) a co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 13. Ode dne následujícího po splatnosti dané faktury je žalovaný v prodlení s plněním, a žalobkyně má nárok na úhradu příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař. č. 351/2013 Sb.; neujednají–li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná