29 C 394/2021-70 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 225 819,86 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 569,65 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 519,62 Kč, s úrokem ve výši 13,90 % ročně z částky 223 704,86 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 9,00 % ročně z částky 223 704,86 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo dne 14. 11. 2016 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 250 000 Kč za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 431,80 Kč, a to počínaje dnem 20. 12. 2016. Součástí Smlouvy bylo ujednání o, že úvěr bude úročen a úrokovou sazbou ve výši 13,90 % p. a. Nedílnou součástí Smlouvy byl Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky dne 14. 11. 2016, a to bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost neplnil, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Předchůdce žalobce tak prohlásil úvěr za splatný v celé výši a žalovanému toto oznámil dopisem ze dne 27. 12. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 223 704,86 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 13 569,65 Kč smluvní poplatky ve výši 2 115 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 21 519,62 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 223 704,86 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 13,90 % p. a. z částky 223 704,86 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, uzavřené mezi žalovanýma předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 14. 11. 2016 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč, a to účelově na úplnou úhradu sjednaných závazků, když se jednalo o úhradu dluhů sjednaných žalovaným a [právnická osoba] ve výši 29 016,29 Kč a na úhradu dluhů mezi žalovaným a společností [právnická osoba] ve výši 164 829,98 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 13,90 % p. a. předchůdci žalobce splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách, každou ve výši 4 068,80 Kč. Z oznámení ze dne 28. 12. 2018 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásil úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 27. 12. 2018. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 239 728,51 Kč. Dopisem ze dne 28. 2. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný vyzván k zaplacení 402 523,56 Kč ze Smlouvy. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka ze dne 31. 3. 2020. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 250 000 Kč, a to tím, že za žalovaného uhradila dluhy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce tak přistoupil k prohlášení úvěru za splatný a toto oznámil žalovanému dopisem ze dne 28. 12. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 250 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši a 13,90 % ročně. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 8. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 43 590,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 033 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 225 819,86 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 220 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 560 Kč ve výši 5 997,60 Kč.