29 C 413/2021-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, pohledávku za žalovanou nabyl na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. Žalobu dále odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 2 000 Kč. Úvěr žalované poskytl dne 3. 8. 2017. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit nejpozději do 2. 9. 2017. Žalovaná právnímu předchůdci na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Dlužná pohledávka za žalovanou činí celkem 2 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny. Žalobce zaslal žalované dne 2. 2. 2021 výzvu k plnění. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázal poskytnuté prostředky předchůdci žalobce vrátit do 30 dnů. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty dne 3. 8. 2017. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. 5. Na základě uvedeného skutkového stavu posoudil soud po právní stránce věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalobce se zavázal žalované poskytnout úvěr převodem sjednaných finančních prostředků na účet žalované. Toto žalobce učinil. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobci do sjednaného data splatit. 6. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalované oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr splatit. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované dopisem oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovanou vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobci dluh uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost úhradě dlužné částky. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.