12 C 37/2023-29 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 25 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 010 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 25 075 Kč od [datum] do [datum] a nahradit náklady řízení. Na základě písemné výzvy soudu došlo ze strany žalobkyně k částečné úpravě petitu, kdy požadovala zaplacení částky 25 075 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 25 075 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 010 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 780 Kč a náhradu nákladů řízení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že se žalovaným (dále též jako dlužník) uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), kterou přenechala žalovanému částku 20 000 Kč. Dlužník se zavázal celý úvěr, včetně smluveného poplatku za poskytnutí úvěru a poplatky za další sjednané služby vrátit ve sjednaném termínu do [datum], což ale nesplnil, neboť byla z jeho stany uhrazena pouze částka 1 600 Kč a to dne [datum]. 3. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnosti žalovaného dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ověřila výši čistého měsíčního příjmu, která činila [částka], což žalobkyni vedlo k závěru, že splacení úvěru bude v daném případě bezproblémové. Žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc [anonymizováno] [rok] a potvrzení o výši pracovního příjmu od zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že průběrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil [částka]. Pokud jde o výše zmíněný výpis z účtu je podstatné upozornit na skutečnost, že příjmy a výdaje žalovaného za daný měsíc jsou téměř totožné, k čemuž žalobkyně zřejmě nepřihlížela. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila, že se žalovaný nenachází v následujících registrech – Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, [právnická osoba], Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, Katastrální rejstřík a Registr“ sankční seznamy“. Žalobkyně tvrdí, že výsledek lustrace ve všech těchto registrech byl negativní, což jí vedlo k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečná. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně pouze tvrdí, že provedla předmětné lustrace, ale nepředložila, ani poté, co byla soudem vyzvána, žádný důkaz o tom, že úvěruschopnost žalovaného řádně ověřovala. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že neověřovala měsíční výdaje žalovaného a pokud soud přihlédne k celkové výši úvěru včetně poplatku za sjednání úvěru, (jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěrového limitu a celková výše poplatku ze sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu [částka]), jeví se soudu jako nepravděpodobné, že by žalovaný při svých příjmech a výdajích byl schopen dlužnou částku ve lhůtě jednoho měsíce uhradit. 4. Protože bylo možné rozhodnout věc jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] kdy žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka], přičemž datum splatnosti byl [datum]. 6. Žalobkyně nedoložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným řádně posuzovala jeho úvěruschopnost. Výpis z účtu žalovaného za jeden měsíc a potvrzení o jeho příjmech nejsou dostačující. Lustrace v registrech byla pouze tvrzena a ničím doložena. 7. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Na právní vztah účastníků vyplývající ze smlouvy dopadá ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s ustanovením § 2395 o.z. Jelikož však je žalobkyně zároveň nebankovní poskytovatel finančních služeb, které měly být poskytnuty žalovanému, coby spotřebiteli, řídí se dále jejich vztah ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). Žalobkyni proto stíhala před uzavřením smluvního vztahu povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem [datum] se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Žalobkyně tak má ze žalovaného nároku právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, tj. smluvního úroku a poplatků, včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. Je tomu tak proto, že nárok na úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu nebyl v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 9. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 400 Kč, při započtení žalovaným uhrazené částky 1 600 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu nevyplývají žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení se od této obecné pariční lhůty. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1 130 Kč, což odpovídá poměru jejího úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla úspěšná ze 73 %, neúspěšná v 27 %. Po odečtení neúspěchu ve věci má nárok na 46 % nákladů řízení, to je 1 130 Kč z částky 2 456 Kč, kdy o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b odst. 1 a odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014.