13 C 186/2023-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení o nároky ze smlouvy o zápůjčce, kterou tvrdila, že se žalovaným uzavřela [datum]. Na [webová adresa] si žalovaný nastavil parametry, přečetl nabídku, a vyplnil žádost. Po ověření totožnosti, kdy žalovaný zaslal scan dokladu se svou fotografií, a dále korunovou ověřovací bezhotovostní platbu z účtu, kde je veden jako majitel, podepsal žalovaný smlouvu elektronicky [příjmení] zaslaným na jeho telefonní číslo. Jde tak o prostý elektronický podpis. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla zápůjčku 6 000 Kč, kterou mu zaslala na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se ji zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem 1 950 Kč dne 4. 5. 2022. 2. Kromě dvou výše uvedených částek nárokovala žalobkyně v řízení 5x 500 Kč na smluveném poplatku za písemnou výzvu k úhradě. Konkrétně za výzvy odeslané 11. 5. 2022, 18. 5. 2022, 25. 5. 2022, 3. 6. 2022 a 18. 6. 2022 Poslední nárok uplatněný v řízení byla smluvní pokuta 1 872 Kč, kdy žalobkyně tvrdila, že byla sjednána v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Nárokovala ji ode dne po splatnosti, tj. od 5. 5. 2022 do [datum], kdy sepsala žalobu. Ode dne 5. 5. 2022 pak uplatnila v řízení i nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 7 950 Kč do zaplacení. 3. Před uzavřením smlouvy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně pouze zcela obecně uvedla, že si vyžádala informace o poměrech žalovaného, a dle dokumentů od něho vyžádaných si tyto ověřila. Vše zaznamenala do zákaznické karty. Tvrzení byla uvedena pouze takto v obecné rovině, žádné konkrétní údaje, a zákaznická karta nebyla ani navržena k důkazu, ani předložena. 4. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, v řízení zůstal pasivní. Nemohl tak učinit ani žádná tvrzení žalobkyně nespornými, a bylo čistě na žalobkyni, aby v řízení unesla břemeno tvrzení a důkazní. 5. Z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že je namísto podpisu žalovaného uveden skutečně jen [příjmení] tak, jak bylo tvrzeno v žalobě, kde žalobkyně současně tvrdila, že ho zaslala na telefonní číslo z vyplněné žádosti žalovaným. Samotnou žádost ale k důkazu nenavrhla a ani nepředložila, a stejně tak nenavrhla žádný důkaz k tomu, že PIN uvedený na konci smlouvy byl skutečně zaslán na telefonní číslo žalovaného, aby bylo možno dovodit, že právě tímto konkrétním PINem smlouvu skutečně podepsal žalovaný. 6. Nároky, které žalobkyně uplatnila, měly plynout z předložené smlouvy, kde se žalobkyně zavazovala po jejím uzavření poskytnout bezhotovostním převodem finanční částku. Takový závazkový vztah je typově smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podléhá dále zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), když z ničeho neplyne, že by žalovaný měl být podnikatelem. 7. Podle § 104 z. s. ú. je vyžadována písemná forma smlouvy, kterou i žalobkyně tvrdila, a i když není spojeno její nedodržení se sankcí neplatnosti, musela by v případě ústního ujednání být prokázána nejen existence takové smlouvy, ale i její obsah, včetně všech náležitostí, které musí mít. Za situace jednání přes web, které bylo rovněž tvrzeno, toto nepadá ale v úvahu. V případě písemné formy právního jednání se pak vyžaduje dle § 561 o. z. podpis jednajícího, kdy v případě prostého elektronického podpisu, kterým argumentovala žalobkyně, je dále třeba podle § 562 odst. 1 o. z. dále, aby byla určena jednající osoba. 8. Soud v tomto směru nijak nezpochybňuje, že jedinečný PINkód, je způsobilý smlouvu podepsat, ovšem za podmínky, že bude prokázáno, že tímto heslem garantujícím, že jde o dotyčnou osobu, právě tato osoba disponovala, a umožní ji tak určit a identifikovat. Za situace, kdy žalobkyně jen tvrdila, že tento kód doručila žalovanému, a že pokud byl použit, byl použit konkrétně žalovaným, nesla i důkazní břemeno ohledně toho, že se tak skutečně stalo, že tento konkrétní kód předala za účelem podpisu této smlouvy právě žalovanému, a že žalovaný jej na smlouvu i skutečně připojil. Pak by bylo prokázáno, že v písemné formě uzavřel žalobkyní tvrzenou smlouvu. 9. Toto se ale nestalo, žalobkyně pouze tvrdila, že právě žalovanému a na jeho telefonní číslo ze žádosti tento kód zaslala jako domluvené heslo pro identifikaci a podpis smlouvy. Žalovaný, který se k jednání nedostavil, nic takového tedy ani nemohl potvrdit, a pokud by se žalobkyně jednání účastnila, vyzval by ji soud, aby označila důkazy, a doplnila i další tvrzení, podle toho, jak se věc u jednání vyvíjela. Jedná se o poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), které se uděluje při jednání, podle jeho průběhu, a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. 10. Žalobkyně se z jednání omluvila, a pro její nepřítomnost tak nebylo udělit poučení možné, kdy by tak soud postupoval i přesto, že je zastoupena, a musí jí tak být známo, že tvrzené skutečnosti musí prokázat. Nepřipojila však žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že konkrétní PINkód identifikuje právě žalovaného, že mu byl skutečně předán, kdy a za jakým účelem, ani že byl na smlouvu následně připojen přes webové rozhraní. 11. Stejná situace pak byla i ohledně podmínky posouzení úvěruschopnosti dle § 86 z. s. ú., s jejímž nesplněním se dle § 87 z. s. ú. pojí absolutní neplatnost takové smlouvy. Žalobkyně jen tvrdila, že před uzavřením smlouvy si vyžádala údaje žalovaného o příjmech a výdajích, které ověřila z předložených dokumentů, případně nahlédnutím do databází, ale toto rovněž nijak z žádné předložené listiny nevyplývalo, a scházely i konkrétní údaje, které měly být posuzovány, odkud je žalobkyně čerpala, a jaký z nich učinila závěr. V tomto směru tak nebylo ani dostatečně tvrzeno, kdy ohledně poučovací povinnosti soudu platí totéž. 12. Smlouva tak nemohla obstát, resp. tvrzení, že byla platně uzavřena smlouva, ze které mají vyplynout smluvní nároky. Nebylo totiž prokázáno ani její uzavření žalovaným, ani splnění podmínek, za kterých by mohla být uzavřena platně. Nároky smluvní tedy nebylo za daného stavu možné přiznat, a v tomto rozsahu byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta. 13. Současně ale soud zjistil z výpisu účtu, že z protiúčtu č. [bankovní účet] byla provedena dne [datum] platba 1 Kč, a jako vlastník tohoto účtu je ve výpisu u transakce uveden žalovaný. Žalobkyně rovněž předložila bankovní výpis, kde na tento účet č. [bankovní účet] a tedy žalovanému, se zprávou„ poskytnutí zápůjčky od [anonymizováno]“, vyplatila 6 000 Kč. 14. Soud proto žalobkyni přiznal tuto částku, neboť nebyl prokázán žádný důvod, pro který by měl žalovaný její prostředky držet. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil ani jinou půjčku, ani nic jiného, co by odůvodňovalo, že si tyto prostředky může ponechat, či zatím ještě ponechat. Za tohoto stavu tak má po důkazní stránce v držení částku bez právního důvodu, a je povinen ji žalobkyni vydat podle § 2991 o. z., a soud tak vyhověl žalobkyni co do této částky na jistině. 15. Pokud nebyl prokázán smluvní titul, a tedy ani nemohlo být sjednáno, kdy má žalovaný obohacení vydat, je povinen plnit bezodkladně podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvě. V tomto směru bylo možné vycházet z doručení žaloby, která je za výzvu považována, a ohledně které jediné bylo postaveno najisto, že byla nejen odeslána, ale i výsledek doručovacího procesu. Žaloba byla doručena [datum], a vzhledem k potřebné době na bankovní převod, který je dnes standardním způsobem platby, lze shrnout, že do týdne by bylo bezodkladně uhrazeno. Tedy 14. 7. 2023 a do prodlení se tak žalovaný dostal podle § 1968 o. z. následující den. 16. Od 15. 7. 2023 tak soud z přiznané částky přiznal i úrok z prodlení do zaplacení, a to ve výši nárokované, která je nižší než k datu vzniku prokázaného prodlení, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Překročit žalobní nárok není možné, přestože žalobkyně vycházela z jiného data počátku prodlení, podle kterého sazbu stanovila. Do 14. 7. 2023 včetně byl pak úrok zamítnut, když dřívější prodlení nebylo prokázáno. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého má účastník právo poměrnou část nákladů odpovídajících jeho úspěchu v řízení. Zde byl úspěch stran srovnatelný, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků nárok.