13 C 5/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zahájila řízení, ve kterém se domáhala nároků ze smlouvy o zápůjčce, kterou měla se žalovaným uzavřít dne [datum]. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému 10 000 Kč, které mu převedla tentýž den na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit poplatek 3 250 Kč dne [datum], nic však neuhradil. Smlouva byla uzavřena přes webové stránky, kdy totožnost byla ověřena ze zaslaného skenu dokladu totožnosti s fotografií žalovaného, a dále ověřovací korunovou bezhotovostní platbou, ze které je zjištěno, že žalovaný je vlastníkem daného účtu, na který se poté zápůjčka vyplácí, pokud jsou ve shodě majitel účtu s osobou na dokladu. Smlouvu podepsal žalovaný elektronicky konkrétně [příjmení], který mu žalobkyně zaslala na jeho telefonní číslo, a považuje ho za tzv. prostý elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy si dále žalobkyně vyžádala údaje žalovaného o příjmech a výdajích, které ověřila z předložených dokumentů, případně nahlédnutím do databází, čímž prověřila úvěruschopnost žalovaného. 2. Konkrétně se tak žalobkyně domáhala vrácení poskytnuté jistiny, dále pak sjednaného poplatku, a rovněž nákladů ve výši dalších 2 500 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč Náklady zdůvodnila jako celkem 5 písemných výzev po 500 Kč, které považuje za účelně vynaložené, kdy šlo o výzvy odeslané [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Odkazovala přitom na komerční standardy, kdy banky účtují 500 Kč ale i více za každou upomínku, a kdy centrální depozitář cenných papírů pak vyžaduje 290 Kč za strukturovaný dotaz a 820 Kč za dotaz nestrukturovaný. S ohledem na takové částky, a jelikož žalobkyně neposílala upomínky několikrát denně, ale s odstupem několika dnů, není její jednání šikanózní, a nelze hovořit o neúčelných nákladech. Smluvní pokutu měla sjednanou ve výši 0,1 % denně, a předmětem řízení učinila nárok vyčíslený za období od [datum], tj. po dni splatnosti do [datum], kdy vyhotovila návrh, resp. ne v plné výši (7 160 Kč), ale jen co do limitu stanoveného § 122 zák. č. 257/2016 Sb., který činí 0,5 % z dlužné jistiny. 3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Tedy ani nemohl nárok uznat, ani učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila. Provedeny tak byly v nepřítomnosti účastníků ty listinné důkazy, které předložila žalobkyně. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným měla být podepsána [datum], na straně žalovaného je však u podpisu uveden jen PINkód [číslo]. Toto žalobkyně tvrdila, současně však tvrdila i to, že [příjmení] identifikuje jako prostý podpis žalovaného, protože právě jemu byl zaslán na jeho telefonní číslo. K tomu však žádný důkaz konkrétně nenabídla, a nevyplynulo to ani z důkazů jí předložených. Za situace, kdy namísto podpisu se tak ve smlouvě nachází jen číslo, aniž by je bylo možno spojit právě a jen se žalovaným, který by jediný nad ním měl kontrolu, nelze ani dospět k závěru, že smlouva podepsaná takovým číslem byla podepsaná skutečně žalovaným. Podle smlouvy pak mělo dojít ve sjednané době, konkrétně do dvou dnů od její účinnosti, k poskytnutí prostředků, tj. zavazovala k jejich poskytnutí v budoucnu. 5. Kromě toho žalobkyně sice tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného, hovořila i o dokladech, které jí měl předložit, tyto ale sama nepředložila, ani k důkazu nenavrhla, a ani nijak konkrétně netvrdila, co z nich bylo zjištěno, a jak tedy dospěla (jakou konkrétní úvahou) k závěru, že žalovaný je za cca 3 týdny schopen jistinu vrátit, a uhradit smluvní nároky. 6. Z výpisu účtu, a to konkrétně o platbě zaúčtované [datum], ve prospěch účtu žalobkyně č. ú. [číslo] soud zjistil, že z protiúčtu č. [bankovní účet] došlo k bezhotovostní platbě 1 Kč, kdy protiúčet je [celé jméno žalovaného]. Z potvrzení o platbě z internetbankingu bylo zjištěno, že [datum] bylo odepsáno z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] na protiúčet č. [bankovní účet] se zprávou„ [anonymizováno] půjčka“ 10 000 Kč. 7. Žalobkyně dále předložila upomínky z výše uvedených datumů, ze kterých lze zjistit, že byly sepsány, že by se dostaly do dispozice žalovaného z nich nevyplývá, rovněž ani to, že byly podány k poštovní přepravě. Podací lístek předložila žalobkyně pouze k výzvě sepsané advokátkou [datum], kdy lze zjistit tedy odeslání nikoli však kdy, a zda skutečně se výzva dostala do dispozice žalovaného. 8. Nároky, které žalobkyně uplatnila, měly plynout z předložené smlouvy, kde se žalobkyně zavazovala ve sjednané lhůtě poskytnout převodem částku 10 000 Kč. Takový závazkový vztah je typově smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podléhá dále zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), když z ničeho neplyne, že by žalovaný měl být podnikatelem. 9. Podle § 104 z. s. ú. je vyžadována písemná forma smlouvy, kterou i žalobkyně tvrdila, a i když není spojeno její nedodržení se sankcí neplatnosti, musela by v případě ústního ujednání být prokázána její existence a obsah, včetně všech náležitostí, které musí mít. Za situace jednání přes web, které bylo rovněž tvrzeno, toto nepadá ale v úvahu. V případě písemné formy právního jednání se vyžaduje dle § 561 o. z. podpis jednajícího, kdy v případě prostého elektronického podpisu, kterým argumentovala žalobkyně, se vyžaduje podle § 562 odst. 1 o. z. dále, aby byla určena jednající osoba. 10. Soud v tomto směru nijak nezpochybňuje, že jedinečný PINkód, je způsobilý smlouvu podepsat, ovšem za podmínky, že bude prokázáno, že tímto heslem garantujícím, že jde o dotyčnou osobu, právě tato osoba disponovala, a umožní ji tak určit a identifikovat. Za situace, kdy žalobkyně jen tvrdila, že tento kód doručila žalovanému, a že pokud byl použit, byl použit konkrétně žalovaným, nesla i důkazní břemeno ohledně toho, že se tak skutečně stalo, že tento konkrétní kód předala za účelem podpisu této smlouvy právě žalovanému, a že žalovaný jej na smlouvu i skutečně připojil. Pak by bylo prokázáno, že v písemné formě uzavřel žalobkyní tvrzenou smlouvu. 11. Toto se ale nestalo, žalobkyně pouze tvrdila, že právě žalovanému a na jeho telefonní číslo (k čemuž nic bližšího rovněž nebylo uvedeno) tento kód zaslala jako domluvené heslo pro identifikaci a podpis smlouvy. Žalovaný, který se k jednání nedostavil, nic takového tedy ani nemohl potvrdit, a pokud by se žalobkyně jednání účastnila, vyzval by ji soud, aby označila důkazy, a doplnila i další tvrzení, podle toho, jak se věc u jednání vyvíjela. Jedná se o poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), které se uděluje při jednání, podle jeho průběhu, a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. Žalobkyně se z jednání omluvila, a pro její nepřítomnost tak nebylo udělit poučení možné, kdy by tak soud postupoval i přesto, že je zastoupena, a musí jí tak být známo, že tvrzené skutečnosti musí prokázat. Nepřipojila však žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že konkrétní PINkód identifikuje právě žalovaného, že mu byl skutečně předán, kdy a za jakým účelem, ani že byl na smlouvu následně připojen přes webové rozhraní. 12. Stejná situace pak byla i ohledně podmínky posouzení úvěruschopnosti dle § 86 z. s. ú., s jejímž nesplněním se dle § 87 z. s. ú. pojí absolutní neplatnost takové smlouvy. Žalobkyně jen tvrdila, že před uzavřením smlouvy si vyžádala údaje žalovaného o příjmech a výdajích, které ověřila z předložených dokumentů, případně nahlédnutím do databází, ale toto rovněž nijak z žádné předložené listiny nevyplývalo, a scházely i konkrétní údaje, které měly být posuzovány, odkud je žalobkyně čerpala, a jaký z nich učinila závěr. V tomto směru tak nebylo ani dostatečně tvrzeno, kdy ohledně poučovací povinnosti soudu platí totéž. 13. Smlouva tak nemohla obstát, resp. tvrzení, že byla platně uzavřena smlouva, ze které mají vyplynout smluvní nároky. Nebylo totiž prokázáno ani její uzavření žalovaným, ani splnění podmínek, za kterých by mohla být uzavřena platně. Nároky smluvní tedy nebylo za daného stavu možné přiznat, a v tomto rozsahu byla žaloba včetně příslušenství zamítnuta. 14. Současně ale soud zjistil z výpisu účtu, že žalobkyni na účet byla dne [datum] připsána platba 1 Kč z protiúčtu č. [bankovní účet], který dle výpisu patří žalovanému. Žalobkyně, která vyplácela úvěr již [datum] tak mj. tímto způsobem nemohla ani prokázat, že se jí touto platbou ještě před uzavřením smlouvy, když k ní došlo až následně, identifikoval žalovaný, nicméně dalším výpisem doložila, že na žalovaného účet dne [datum] bylo odepsáno z jejího účtu č. [bankovní účet] (na protiúčet č. [bankovní účet]) se zprávou„ Coolcredit“ půjčka 10 000 Kč. 15. Soud proto žalobkyni přiznal tuto částku, neboť nebyl prokázán žádný důvod, pro který by měl žalovaný její prostředky držet. Žalovaný, který se