16 C 167/2023-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se původně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 598 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále též jen„ vozidlo“), přičemž žalovaný neměl od 6. 12. 2021 do 14. 4. 2022 a od 15. 4. 2022 do 27. 7. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 130, resp. 104 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku což je podmínkou pro uplatnění nároku. Splatnost příspěvku nastala dne 16. 8. 2022 resp. 29. 11. 2022. Žalobkyně požadovala uhradit částku 1 6 410, resp. 5 188 Kč. Jedná se o částku 6 110 Kč (zákonná denní sazba 47 Kč vynásobená počtem dní, tj. 1306) a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a částku 4 888 Kč (zákonná denní sazba 47 Kč vynásobená počtem dní, tj. 104), a částku 300 Kč, což je poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 2. Podáním ze dne 18. 7. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 11 553 Kč, kterou žalovaný dne uhradil platbami ze dne 5. 5.2023, 11. 6. 2023 a 11. 7. 2023 a která byla zaúčtována na úhradu jistiny. 3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. S ohledem na výše uvedený procesní úkon žalobkyně rozhodl soud podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v této věci částečně zastavil, když v souladu s ustanovením § 96 odst. 4 o.s.ř. nezjišťoval případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu, neboť k němu došlo před zahájením jednání ve věci samé. Předmětem řízení zůstala částka 45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6 110 Kč za období od 17. 08. 2022 do 11. 07. 2023 ve výši 826 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 888 Kč za období od 30. 11. 2022 do 11. 07. 2023 ve výši 450 Kč a dále je žalovaný povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 Kč za období od 12. 07. 2023 do zaplacení. 5. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 6. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 7. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně odeslala dne 2. 6. 2022 výzvu, ze které vyplývá, že žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od pojišťoven (a z centrálního registru vozidel), zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], a k tomuto vozidlu není (nebylo) v období od 6. 12. 2021 do 14. 4. 2022 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 47 Kč. Celková výše příspěvku činila 6 110 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy, tj. v tomto případě do dne 16. 8. 2022. 8. Vozidlo bylo dále nepojištěno v období od 15. 4. 2022 do 27. 7. 2022, žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za dané období dne 15. 9. 2022. Celková výše příspěvku činila 4 888 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy, tj. v tomto případě do dne 29. 11. 2022. 9. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle ustanovení § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 130, resp. 104 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, splatnost příspěvku nastala 16. 8. 2022, resp. 29. 11. 2022. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku. 11. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni příspěvek, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě v rozsahu, v němž řízení nebylo částečně zastaveno, vyhověl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., a ve sporu zcela úspěšnému žalobkyni přiznal jejich náhradu. V rozsahu, ve kterém bylo řízení zastaveno vyplývá právo žalobkyně na náhradu nákladů z ustanovená § 146 odst. 2, neboť žaloba byla podána důvodně a byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného, který na dluh plnil po podání až po podání žaloby. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.