19 C 352/2022-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 32 517,29 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 21 748 Kč formou úhrady předmětu financování vybraného žalovaným dodavateli [právnická osoba] Žalovaný tento úvěr čerpal [datum] převodem finančních prostředků žalobcem na účet dodavatele předmětu financování, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku splatit 45 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 027 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum]. V měsíční splátce byla obsažena jistina a úrok (34,73 % ročně). Celková částka po uhrazení pravidelných měsíčních splátek včetně úroku měla činit 46 215 Kč. Svoji povinnost řadit splátky řádně včas žalovaný neplnil, kdy do prodlení se dostal se splátkou splatnou ke dni [datum] (9. splátka) a řádně nehradil ani další splátky splatné ke dni [datum], [datum], [datum] a [datum]. V takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobci nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související dle Obchodních podmínek a Sazebníku poplatků, nýbrž i nedoplatek na jistině úvěru. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného má za následek vznik práva žalobce na smluvený úrok z prodlení a smluvní pokutu dle Sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více jak tří po sobě jdoucích měsíčních splátek, žalobce prohlásil celý dluh žalovaného za splatný dopisem ze dne [datum]. Výše dluhu dle dopisu činila 24 109,51 Kč. Zesplatnění předcházelo upomínání žalobcem pod hrozbou ukončení a zesplatnění dané smlouvy. Žalovaný byl dále upomínán k úhradě dluhu celého úvěru třemi upomínkami, avšak bezvýsledně. Žalovaná částka je tvořena částkou 5 135 Kč (5 dlužných splátek po 1 027 Kč do dne zespaltnění), částkou 18 077,51 Kč (nesplacená část jistiny), částkou 300 Kč (poplatek za 2 upomínky po 150 Kč), částkou 200 Kč (poplatek za zesplatňující dopis), částkou 309 Kč (smluvní pokuta v důsledku prodlení žalovaného) a částkou 88 Kč (úrok z prodlení). Žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum], aby nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání upomínky uhradil dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobce. Žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věc. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 21 748 Kč zasláním na účet prodejce předmětu financování a žalovaný se jej zavázal uhradit ve 45 splátkách po 1 027 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný měl dle smlouvy a Obchodních podmínek, jež byly její nedílnou součástí, hradit splátky řádně a včas, spolu s poplatky dle Sazebníku žalobce. Žalovaný se však se splátkou [číslo] splatnou k [datum] dostal do prodlení a neuhradil ani další splátky. Přes upomínání žalobce nebylo žalovaným na dlužné splátky uhrazeno ničeho. Proto žalobce využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení Obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum] a oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 16.1.2020. Žalovaný na další výzvy žalobce nereagoval, dlužnou částku neuhradil. 5. Jelikož z předmětné smlouvy o úvěru vznikl platný závazkový vztah, žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, ale neučinil tak žalovaný, a jelikož soud shledal výši pohledávky za oprávněnou, když nebyla žalovaným ani zpochybněna, zavázal soud žalovaného uhradit žalobci žalovanou částku. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o.z.). Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. Smluvní pokuta byla sjednána platně v souladu s ust. § 2048 a násl. o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 933 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 755 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 517,29 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 7. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.