20 C 279/2022-80 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal určení, že není vlastníkem vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále také jen„ Vozidlo“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] udělil žalovanému plnou moc na Velvyslanectví Bulharské republiky k přepisu v evidenci vozidel. Žalobce předal žalovanému doklady k vozidlu. Žalovaný však změnu vlastnictví v registru dosud neprovedl, byť jej k tomu opakovaně vyzýval. Vozidlo je v současné době přihlášeno v bulharském registru vozidel ve městě [anonymizováno]. Žalobci v důsledku neprovedení změn vznikly náklady mj. za neuhrazené pojištění vozidla, z čehož i dovozuje naléhavý právní zájem na [anonymizováno] vlastnictví k Vozidlu. 2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. Veškeré písemnosti mu byly zaslány prostřednictvím dožádaného soudu Bulharské republiky. 3. Účastníci jsou občany cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobce i žalovaný jsou státními občany Bulharska tedy státu, který je členem Evropské unie. Žalobce má bydliště v České republice. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti je nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem [datum]. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 7 je pak dána příslušnost českého soudu. 4. S ohledem na obsah žalobního návrhu i vymáhané povinnosti, resp. konstatování, je zřejmé, že se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně jsou právní praxí i teorií přijímány závěry, že naléhavý právní zájem je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. 5. Samotná určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec („ pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. 6. V projednávané věci jde o žalobu na určení, že Vozidlo není ve vlastnictví žalobce, tedy osoby, která je v registru silničních motorových vozidel zapsána a vedena jako jeho vlastník. 7. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Vozidlu zapsanému v registru silničních motorových vozidel ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je tudíž dán, neboť žalobce má za to, že vlastníkem Vozidla je s největší pravděpodobností žalovaný, který však není jako vlastník Vozidla zapsán v uvedeném veřejném seznamu. V daném případě je tak zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, resp. určení, že mu vlastnické právo nesvědčí. Tuto tezi potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která se již ustálila v názoru, že právní zájem žalobce na určení vlastníka Vozidla je dán, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je přitom rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí. 8. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání dodatečně souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 9. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalobce jako vlastník Vozidla uzavřel s žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Vozidlu na žalovaného za částku 100 000 Kč a zplnomocnil žalovaného k provedení přepisu Vozidla (prokazuje úřední překlad kupní smlouvy ze dne [datum], plná moc ze dne [datum], čestné prohlášení ze dne [datum], vyjádření Velvyslanectví Bulharské republiky v ČR). Vzhledem k tomu, že k přepisu vozidla na žalovaného nedošlo, a žalobce byl veden jako jeho vlastník, byla na žalovaného u zdejšího soudu podána žaloba z důvodu nehrazení pojištění Vozidla (žaloba doručená zdejšímu soudu dne [datum]; vedeno pod sp. zn. 20 C 171/2022). 10. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobce s žalovaným uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod Vozidla a zároveň závazek žalovaného k provedení přepisu v registru vozidel. To však žalovaný ani přes výzvy žalobce neučinil. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 11. Dle § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2). 12. Dle § 2082 odst. 1 o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele. 13. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 14. Dle § 1101 o. z. vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu. 15. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 16. V projednávané věci se jedná de facto o spor plynoucí z kupní smlouvy, která je upravena v ust. § 2079 o. z. Spor v tomto řízení je tedy veden o vlastnické právo k Vozidlu, se kterýmž, jako se subjektivním majetkovým právem, mohou účastníci řízení (pochopitelně v souladu s právními předpisy) volně nakládat. 17. Ze zjištěného skutkového stavu tedy vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, v jejímž důsledku došlo k převodu vlastnického práva k Vozidlu na žalovaného v souladu s výše cit. ustanoveními o. z. Stejně tak bylo prokázáno, že změnu v registru silničních motorových vozidel měl zajistit žalovaný, k čemuž však nedošlo, přičemž samotné provedení změny zápisu nemá vliv na převod vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Byť se žalobce nedomáhá určení, kdo je ke dni rozhodnutí soudu vlastníkem Vozidla, z předložených důkazů a v souladu se skutkovým závěrem soudu je jednoznačně patrné, že žalobce vlastníkem Vozidla není. Byly tak naplněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobce. Soud tedy rozhodl o určení, že vlastnické právo k Vozidlu nesvědčí žalobci, tím spíše, když se i soudní praxe vyvíjí v tom směru, že soudní rozhodnutí je v obdobných situacích jediným způsobilým p