20 C 6/2023-35 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal určení, že vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka] (dále také jen„ Vozidlo“) je žalovaný. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] s [jméno] [příjmení] (kupujícím) uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej Vozidla. [příjmení] si Vozidlo převzal vč. veškerých dokladů. K zápisu změny vlastníka a provozovatele v registru vozidel nedošlo. Žalobce byl nejméně 4 × poté, kdy přestal být vlastníkem vozidla, jako jeho provozovatel vyzván k úhradě pokut za porušení právních předpisů o silničním provozu, ačkoli vozidlo po předání [příjmení] neužíval. Odeslal mu tedy předžalobní výzvu k zajištění zápisu změny vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel. [příjmení] mu sdělil, že vozidlo bez zápisu změn potřebných údajů v registru vozidel prodal žalovanému kupní smlouvou ze dne [datum] na náhradní díly, a zaslal žalobci kopii kupní smlouvy. Žalobce následně bezvýsledně předžalobní výzvou vyzval k zajištění zápisu změněných údajů v registru vozidel také žalovaného. Žalobce se pokoušel o provedení zápisu změny vlastníka týkající se Vozidla, řízení však byla zastavena. K zápisu žalovaného jako nového vlastníka do registru tedy může dojít pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Je v právním zájmu obou účastníků, aby bylo vlastnické právo k vozidlu rozhodnutím soudu postaveno najisto a aby byl podle tohoto rozhodnutí proveden zápis žalovaného jako vlastníka vozidla do registru 2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. 3. Žalobce je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobce je státním občanem Ukrajiny a žalovaný je státním občanem České republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s . Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci, pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Rozhodným právním řádem je právní řád České republiky v souladu s čl. 48 odst. 1, 2 uvedené mezinárodní smlouvy, dle něhož se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli, přičemž nedošlo-li k takové volbě práva, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. 4. S ohledem na obsah žalobního návrhu i vymáhané povinnosti, resp. konstatování, je zřejmé, že se jedná o tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně jsou právní praxí i teorií přijímány závěry, že naléhavý právní zájem je dán zejména v těch případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto dán jen tehdy, jestliže je takové určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. 5. Samotná určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec („ pevný právní základ“), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. 6. V projednávané věci jde o žalobu na určení, že Vozidlo je ve vlastnictví žalovaného, tedy osoby, která není v registru silničních motorových vozidel zapsána a vedena jako její vlastník. 7. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k Vozidlu zapsanému v registru silničních motorových vozidel ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je tudíž dán, neboť žalobce má za to, že vlastníkem Vozidla je žalovaný, který však není jako vlastník Vozidla zapsán v uvedeném veřejném seznamu. V daném případě je tak zřejmé, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, resp. určení, že mu vlastnické právo nesvědčí. Tuto tezi potvrzuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR, která se již ustálila v názoru, že právní zájem žalobce na určení vlastníka Vozidla je dán, neboť bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je přitom rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí. 8. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání dodatečně souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 9. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalobce jako vlastník Vozidla uzavřel s [jméno] [příjmení] dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Vozidlu na [příjmení] za částku 20 000 Kč. [příjmení] [jméno] se smlouvou dále zavázal zajistit nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel (prokazuje kupní smlouva ze dne [datum]). Následně došlo k dalšímu převodu Vozidla smlouvou ze dne [datum] na žalovaného (kupní smlouva ze dne [datum], sdělení [příjmení] [příjmení]). Vzhledem k tomu, že k přepisu vozidla na žalovaného nedošlo, a žalobce byl veden jako jeho vlastník, byl opakovaně vyzýván k úhradě pokut a řešení přestupků způsobených provozem Vozidla. Žalobce proto opětovně vyzval [příjmení] a následně i žalovaného k provedení přepisu (výzva k uhrazení určené částky ze dne 19. 4. 2022 ze dne 12. 4. 2022, předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2022 a 4. 8. 2022, v. podacích stvrzenek). Žalovaný však na tyto výzvy nereagoval. 10. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobce s [jméno] [příjmení] uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod Vozidla a zároveň závazek k provedení přepisu v registru vozidel. [příjmení] [příjmení] převedl vlastnické právo k vozidlu na žalovaného. K přepisu v registru však ze strany [příjmení] ani žalovaného ani přes výzvy žalobce nedošlo. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 11. Dle § 2079 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2). 12. Dle § 2082 odst. 1 o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele. 13. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 14. Dle § 1101 o. z. vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu. 15. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jedno