21 C 277/2023-75 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 510,76 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdce žalobkyně“), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o finančním leasingu [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu (dále jen„ VOP“). Na základě uzavřené Smlouvy právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu blíže specifikovaný ve Smlouvě, a to na dobu 36 měsíců. Žalovaný se současně ve Smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy Poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna dne [datum]. Pohledávka byla ze strany původního věřitele postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 33 510,76 Kč, kterou tvoří dlužná jistina úvěru. Za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze Smlouvy o finančním leasingu [číslo] uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému, jakožto leasingovému nájemci, k užívání předmět leasingu [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], a to na dobu 36 měsíců, a žalovaný se naopak zavázala za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek ve výši 13 994 Kč. Součástí Smlouvy byly i VOP. 5. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě jejího nezaplacení byl upozorněn na soudní řízení. Dle podací knihy byla předžalobní upomínka zaslána žalovanému dne [datum]. 6. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba], [IČO], dne [datum], kdy součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému rovněž zasláno. 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, na základě jakého právního předpisu bude souzený případ posuzován. Ke shora specifikovanému právnímu jednání došlo v roce 2003. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv na povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Soud tedy bude postupovat dle právního předpisu účinného v době uskutečnění právního jednání, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“). 8. Závazkový právní vztah účastníků je nutno posuzovat dle ustanovení § 51 OZ, dle kterého mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvlášť upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu a účelu zákona. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o finančním leasingu, na základě které zajistil financování předmětu leasingu tím, že ho opatřil a předal žalovanému k užívání. Žalovaný se zavázal uhradit předchůdci žalobkyně celkem 36 pravidelných leasingových splátek. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Po zohlednění plateb od žalovaného činí dluh na jistině částku 33 510,76 Kč. 11. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Protože žalobkyně také prokázala, že nabyla pohledávku za žalovaným platnou smlouvou o postoupení pohledávek, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zůstatek na dlužné jistině ze smlouvy v částce 33 510,76 Kč. 12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 510,76 Kč od [datum] do zaplacení, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 519 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 341 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 510,76 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 1 000 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, celkem tedy 3 519 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 14. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.