22 C 223/2023-18 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 22 652 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] poskytl žalovanému prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na svých webových stránkách peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum]. Žalovaný měl zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 9 000 Kč ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky 20.8.2022. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Sazebník. Žalovaný nehradil smluvní závazky řádně a včas, když uhradil toliko 8 213 Kč. Tato částka byla započtena na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a část poplatku. Žalovaný byl ze strany žalobce upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobce tak požaduje uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy žalovanému ze dne 7.7.2022, 23.7.2022, 3.8.2022, 22.8.2022, 31.8.2022 ve výši 2 500 Kč dle článku 2.3 Smlouvy. Pohledávka za žalovaným se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč + poplatku ve výši 7 652 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 22 652 Kč od 21.8.2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti této částky. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a zápůjčka byla žalovanému poskytnuta za sjednaný poplatek, který představuje pevnou částku (§ 2390, § 2392 odst. 1 o. z.). Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý poplatek. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě vyhověno. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků za upomínání. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobci vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je rozepsáno shora. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 358 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 652 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.