22 C 379/2022-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 102 642,23 Kč s příslušenstvím, představující nesplněné závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum]. Na základě této Smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou hradit úrok ve výši 16,50 % p.a. a poplatky za poskytnuté bankovní služby, a to ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splácet ve 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 460,88 Kč, počínaje [datum]. Žalovaný však porušil své závazky ze Smlouvy, a to tím, že nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení se splátkou, žalobce využil svého práva a dopisem ze dne [datum] prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od data následujícího po dni zesplatnění. Žalovaný ničeho neuhradil. Ke dni zesplatnění žalovaný dluží na jistině úvěru 100 934,23 Kč, úrocích 5 894,26 Kč, smluvních poplatcích 1 708 Kč, dále na úrocích z prodlení kapitalizovaných k [datum] částku 3 154,64 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení zákonných úroků ve výši 8,50 % ročně ze součtu jistiny a poplatků od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ [anonymizováno] půjčka“ [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky. Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr, včetně úroku 16,50 % ročně, měl být splácen a splacen celkem 96 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 2 460,88 Kč (včetně úhrady pojištění 202 Kč), které byly splatné každého 25. dne v měsíci, počínaje [datum]. Z výpisu běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že úvěr byl načerpán dne [datum]. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, a proto byl dopisem ze dne [datum] upozorněn, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu ke dni [datum] je zřejmé, že žalovaný dluží na jistině úvěru 100 934,23 Kč, úrocích 5 894,26 Kč, úrocích z prodlení 2 469,72 Kč a poplatcích 1 708 Kč. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ Výzva k úhradě dluhu“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dle podacího archu byla Výzva odeslána dne [datum]. Žalovaný ani na základě této výzvy nic nezaplatil. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný žalobci do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 143,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 106 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 642,23 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 560 Kč ve výši 3 477,60 Kč. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.