23 C 220/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení byly nároky z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) a společností žalující (dále jen poskytovatel úvěru nebo věřitel), který vstoupil v důsledku fúze sloučením do práv poskytovatele [právnická osoba] s.r.o., na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a ten se jej zavázal splatit a zaplatit úrok. Pro případ porušení platební povinnosti byla sjednána smluvní pokuta, které se žalující strana rovněž domáhá, kdy se domáhá i dlužného pojistného. Dlužník své povinnosti nesplnil a žalující strana proto předmětem řízení učinila následující nároky: -) dlužnou jistinu: 21 293,16 Kč -) smluvní pokutu za prodlení žalované strany se splácením úvěru uložená ve dnech [datum], [datum], [datum] vždy po 500 Kč: 1 500 Kč -) dlužné úroky do zesplatnění: 654,33 Kč -) dlužné pojistné: 660 Kč -) úrok z prodlení ve výši 10,99 % ročně z částky 21 293,16 Kč od [datum] do zaplacení -) úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21 953,16 Kč od [datum] do zaplacení 2. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 3. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 4. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 5. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 6. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a k ní připojených úvěrových podmínek a potvrzení o uzavření smlouvy elektronicky (čl. 34) bylo zjištěno, že žalovaná strana uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl být žalované straně poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná strana měla uhradit celkem částku 56 938,80 Kč, prostřednictvím měsíčních splátek. Součástí smlouvy bylo i přistoupení žalované strany k pojištění za cenu 220 Kč měsíčně. Úvěr měl být splacen [datum] Cena za sjednání byla 1000 Kč a úrok 10,99 % ročně. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě prodlení se splátkami bylo ve smlouvě dojednána možnost zesplatnění úvěru. 8. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že jeho měsíční příjem činí 26649 Kč. Účetní bilance účtu byla kladná. Na základě toho poskytovatel vyhodnotil žalovaného jako schopného úvěr splácet. 9. Poskytnutí peněž žalované straně bylo doloženo potvrzením o vyplacení úvěru [číslo] ze dne [datum]. 10. Z předloženého splátkového kalendáře byla zjištěna bilance dluhu. 11. Z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru datovaného dne [datum] soud zjistil, že žalovaná strana úvěr řádně nesplácela, a proto bylo přistoupeno k jeho zesplatnění, kdy žalovaná strana byla vyzvána, aby jej uhradila do 10 dnů od doručení písemnosti. Dle připojeného podacího archu z následujícího dne byla písemnost žalované straně odeslána doporučeně. 12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím archem z následujícího dne má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta advokátem žalující strany. 13. Pokud jde o další předložené listiny, soud k nim nepřihlížel, neboť rozhodné skutečnosti byly prokázány výše uvedenými důkazy. 14. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.). Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). V rámci smluvní volnosti je možné sjednat si další služby, což v tomto případě představovalo přistoupení k rámcové pojistné smlouvě (§ [číslo] odst. 2, § 1 odst. 2, § 2868 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) z.s.ú.). 15. Protože bylo zjištěno, že dlužník peníze obdržel, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že částku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 16. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 17. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 19. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 965 Kč. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu byla určena dle § 14b AT, a tedy částka 300 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Mimosmluvní odměna a paušální náhrada hotových výdajů činí celkem 1 200 Kč. 20. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání pohledávek ze smluv o úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrá