20 C 234/2024-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 032 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne 6. 6. 2022 smlouvu o dodávce elektřiny č. , hodnota, , na jejímž základě dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, s datem zahájení dodávky dne 19. 7. 2022. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalované ve zúčtovacím období od 14. 1. 2023 do 15. 6. 2023 na částku 5 032 Kč, splatnou ke dni 3. 7. 2023. Žalovaná nesplnila své povinnosti a neuhradila dohodnutou platbu za dodanou elektřinu. Žalobkyně proto následně zaslala žalované upomínky. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.3. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobce je státním občanem České republiky a žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci, pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaný (odpůrce) má poslední známé bydliště v České republice na adrese , adresa, . Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Rozhodným právním řádem je právní řád České republiky v souladu s čl. 48 odst. 1, 2 uvedené mezinárodní smlouvy, dle něhož se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli, přičemž nedošlo-li k takové volbě práva, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 6. 6. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaná se zavázala žalobkyni za dodané služby zaplatit sjednanou cenu, případně cenu regulovanou.. Fakturou č. , hodnota, na částku 5 032 Kč splatnou dne 3. 7. 2023 vyúčtovala žalobkyně cenu sdružených služeb dodávky elektřiny poskytnutých žalované v zúčtovacím období od 14. 1. 2023 do 15. 6. 2023.6. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že žalobkyně dne 6. 6. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa. Žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu zaplatit cenu sjednanou. Fakturou č. , hodnota, vyúčtovala žalobkyně elektřinu dodanou žalované, ta ji však neuhradila.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.9. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované elektřinu a související distribuční služby do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodané služby zaplatit sjednanou cenu, resp. cenu regulovanou. Žalobkyně svou povinnost splnila a dodanou elektřinu a související služby řádně vyúčtovala. Žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by uvedené nedoplatky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny žalobkyni řádně a včas uhradila, že její povinnost k úhradě těchto nedoplatků nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti.10. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě vymáhané částky nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 032 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.