16 C 154/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 986,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 715,31 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení a dále nahradit náklady řízení. Žalobkyně strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovaným (dále označený též jako dlužník) smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s postupným čerpáním. První splátka byla splatná , datum, a konec kreditového rámce měl nastat 16. 12. 2025. Úvěr byla žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, ve výši 11 500 Kč. Dlužník splatil na jistinu celkem 103,64 Kč, a to platbách z 23. 7. 2024, 4. 9. 2024 a 7. 10. 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, dále smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný – dlužník se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Věřitel využil svého práva a celý úvěr ke dni 5. 5. 2025 zesplatnil. Jelikož žalovaný úvěr nevrátil, žalobkyně se domáhala jako věřitel jeho zaplacení.2. Žalobou bylo požadováno zaplacení dlužné jistiny 11 396,34 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 185,17 Kč, smluvního úroku za období čerpání úvěru: 13 271,59 Kč, poplatku za službu Presto 133,80 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 11 715,31 Kč od 6. 2. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“4. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím bez nařízení souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a s ohledem na výše uvedená ustanovení zákona je proto jeho souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřely dne , datum, distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému straně úvěr do maximální výše 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného splacení úvěru. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal dále zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 185,17 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 133,80 Kč.6. Z doloženého vyjádření žalobkyně ze dne 28.8.2025 bylo zjištěno z jakých obecných principů je u žalobkyně vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 11 500 Kč.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 54 112 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného ve výši 11 260 Kč, disponibilní příjem žalovaného byl vypočten na 25 200 Kč.9. Z výzvy ze dne 21. 5. 2025 zaslané žalobkyní žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vypověděla smlouvu o úvěru, přičemž celková dlužná částka činila 24 986,90 Kč.10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku ze dne 21. 5. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému téhož dne výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.11. Další předložené listiny soud nehodnotil, neboť nemají pro věc žádný význam.12. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.13. Žalovaný obdržel peníze. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).14. Žalující strana předložila listinu „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, „identifikované příjmy“ a rovněž výpisy z účtů. Soud tyto listiny zhodnotil a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z identifikovaných příjmů, což jsou prakticky strojově zpracované výpisů z účtů, avšak obsahující jen příjmové položky, nelze věrohodně ověřit schopnost dlužníka splácet úvěr, právě proto, že nepředstavují úplný obraz situace na dlužníkově účtu. Ta je patrná až z dodatečně předložených výpisů z účtu. Není zřejmé, jak případné další dluhy žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyhodnotila, neboť v listině výpis o posouzení úvěruschopnosti nejsou nijak zohledněny. Rovněž ohledně výdajů na bydlení neprovedla žalobkyně řádné zkoumání. Co se týče výše příjmu žalovaného, rovněž zde lze mít výhrady k tomu, jak žalobkyně zkoumala tuto položku. Na základě výše popsaného stavu tak soud ve věci dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.15. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-Finance s.r.o., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:16. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto. Žaloba tak byla, s výjimkou přiznané jistiny (viz výrok I. rozsudku), ve zbytku uplatněného nároku zamítnuta (viz výrok II. rozsudku).18. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku, kdy měla být částka vrácena, je dlužník v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Ze stejných důvodů pak lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná.19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví