22 C 278/2025-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 35 885,62 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobcem smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem Smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením Smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec k čerpání ve výši 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 60 407 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 36 054,86 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 12.3.2025 a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 12.3.2025 ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 35 885,62 Kč sestávající z:neuhrazené jistiny ve výši 33 449,26 Kč,poplatků ve výši 156 Kč,poplatků za pojištění ve výši 680,36 Kč,nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč,pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč.Příslušenství pak představuje:úroky z prodlení ke dni podání žaloby 961,38 Kč,úroky ke dni podání žaloby 4 621,20 Kč.2. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobce dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce schopnost žalovaného úvěr splácet prověřil jak z interních údajů, tak z externích databází. Výstupem ekonomického modelu žalobce zohledňujícího náklady a výdaje žalovaného byla absence důvodných pochybností o jeho schopnosti úvěr splácet.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy „, Anonymizováno, účet – revolvingový úvěr“ číslo , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěrový rámec k čerpání ve výši 34 000 Kč. Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky a Sazebník, na které Smlouva výslovně odkazuje. Započetí a průběh čerpání úvěru byl prokázán „Výpisem čerpání, splátek a úhrad“, kdy žalovaný poprvé úvěr čerpal ke dni , datum, . Žalovaný se dle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 26,28 % ročně formou minimálních měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Poplatky byly účtovány v souladu se Sazebníkem. Dle ujednání ve smlouvě (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 9.1. ÚP byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Z „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku , datum, . S ohledem na to, že žalovaný se dostal do trvalého prodlení s hrazením splátek, žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne 12.3.2025 prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení zůstatku úvěru včetně příslušenství tj. částky 38 323,61 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ je patrno, že žalovaný žalobci po zesplatnění ničeho neuhradil. Žalovaný tak ke dni sepsání žaloby tj. k , datum, dluží žalobci na jistině 33 449,26 Kč, úroku 4 621,20 Kč, úroku z prodlení 961,38 Kč, poplatcích 836,36 Kč, nákladech na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutě 1 000 Kč. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 1.4.2025, o čemž svědčí poštovní podací arch ze dne 2.4.2025. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval.6. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ či „o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Podmínkou platnosti takové smlouvy je podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), že před uzavřením byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr lze poskytnout jen, pokud z výsledku posouzení nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.).7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 340 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 885,62 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.