Okresní soud v Liberci 13 C 143/2026-15 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se domáhala vrácení úvěru poskytnutého její právní předchůdkyní žalovanému v konečné výši 50 839,73 Kč dle smlouvy o revolvingovém úvěru z 22. 7. 2025, a který žalovaný v termínu do 22. 2. 2026 nevrátil. K uzavření smlouvy mělo dojít přes www., Anonymizováno, .cz, kdy po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno z deklarovaných výdajů a doložených příjmů, konkrétně však kromě částky životního minima netvrdila žalobkyně žádný další konkrétní ani výdaj ani příjem, a rovnou pro případ, že by nárok nebyl posouzen z titulu smlouvy jako důvodný, nárokovala bezdůvodné obohacení. Od 23. 2. 2026 nárokovala i zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení z 27. 1. 2020.2. K samotnému zkoumání úvěruschopnosti nebyla k dispozici žádná konkrétní tvrzení, nebylo tedy co prokazovat, žalobkyně ani neuvedla, jaký měl být onen doložený příjem ani deklarované údaje. Neučinila tak, resp. nemohla doplnit tvrzení ani při jednání, neboť se k němu nedostavila, a výhody poučení se tak vzdala.3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela pasivní, na zákonné doručovací adrese si nepřebíral zásilky. Nemohl tak nejen dluh uznat, ale ani učinit žádná tvrzení nespornými. Na žalobkyni tedy zůstalo, aby pro věc rozhodná skutková tvrzení prokázala.4. Žalobkyně v žalobě uvedla tvrzení k uzavření smlouvy, čerpání úvěru a postoupení pohledávky, pokud však jde o důkazy, v podstatě nenavrhla žádné, s výjimkou dotazu na banku ohledně účtu. V textu pak alespoň u některých skutečností zmínila, z čeho toto plyne.5. Právě ze zmíněné smlouvy o postoupení ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že ta postoupení, a tedy aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k vedení tohoto řízení, neprokazuje a ani nemůže. Samotná smlouva postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, a předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny. O něm se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání nebylo také možné ani nic dalšího zjistit.6. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a společností Multitude Bank p.l.c. smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto a dosud nebylo platbami vráceno, jako speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu. Nárok na ně by však měla buď poskytovatelka úvěru anebo ten, kdo prokáže, že od ní pohledávku nabyl, ve smyslu § 1879 a násl. o. z.7. Jestliže pak žalobkyně neprokázala ani nabytí pohledávky od původní věřitelky postoupením, a tedy svou aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto řízení, nebylo by jí možné přiznat plnění žádné, i kdyby bylo prokázáno, že její předchůdkyně nějaký nárok z titulu bezdůvodného obohacení měla. Proto se soud ani nezabýval prokazováním čehokoliv dalšího, neboť pokud není prokázáno, že vymáhaná pohledávka žalobkyni skutečně patří, nemůže jí být přiznána.8. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.9. V řízení byl z hlediska výsledku úspěšný žalovaný, který by měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné mu nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.