16 C 255/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 893,43 Kč s příslušenstvím tvořeným smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně aktivovala žalovanému běžný účet č., č. účtu, . K této smlouvě byl dne , datum, uzavřen dodatek, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentu ve výši 25 000 Kč, a dne , datum, po splnění podmínek byl kontokorent schválen a žalovanému bylo umožněno čerpání na výše uvedeném účtu. Nedílnou součástí smlouvy Podmínky kontokorentu. Jelikož žalovaný tyto podmínky neplnil došlo ke dni 5. 5. 2025 ke zesplatnění kontokorentu, na což byl žalovaný upozorněn předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 23 768,43 Kč, a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 1 151,59 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 2. 2025 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 4. 5. 2025, konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina /100). Žalobkyně požaduje od 2. 6. 2025 smluvní úrok 12 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyně požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Přehled jednotlivých plateb žalovaného je uveden v důkazu označeném jako přehled plateb kontokorentu.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Ze Rámcové smlouvy a dodatku o povolení kontokorentu soud zjistil, že v této je jako poskytovatel uvedena žalobkyně a jako klient žalovaný, která je řádně označen identifikačními údaji. Předmětem smlouvy bylo zřízení bankovního účtu č. , č. účtu, a povolení kontokorentu, tedy formy hotovostního úvěru ve výši 25 000 Kč. Dále byl sjednán smluvní úrok a úrok z případného prodlení, včetně postupy v případě neplnění smluvních podmínek, včetně zesplatnění kontokorentu. Z přehledu plateb kontokorentu a dopisu o zesplatnění-předžalobní upomínky pak soud zjistil, že pro neplnění smluvních podmínek žalovaným došlo ke dni 5. 5. 2025 ke zesplatnění kontokorentu, na což byl žalovaný upozorněn předžalobní výzvou ze dne 5. 5. 2025. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 23 768,43 Kč, a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 1 151,59 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 2. 2025 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 4. 5. 2025, konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina /100). Žalobkyně požaduje od 2. 6. 2025 smluvní úrok 12 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyně požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění.5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně žalovanému poskytla možnost kontokorentu ve výši 25 000 Kč, který měl být hrazen dle doložených smluvních podmínek. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl zesplatněn z důvodu neplnění platebních povinností ze strany žalovaného dne 5. 5. 2025.6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 86 odst. 1 ZSU je poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému k jeho bankovnímu účet poskytla kontokorent ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze jeho část. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni částku 23 768,43 Kč – nesplacená jistina, a 1 151,59 Kč nesplaceného smluvního úrok. Žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky vyzvala předžalobní upomínkou, která byla dle předloženého poštovního archu předána k poštovní přepravě. Žalobkyně žalovanému v této upomínce poskytla dodatečnou lhůtu k plnění. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 24 893,43 Kč s příslušenstvím.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšné žalobkyni soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 996 Kč, která sestává ze soudního poplatku. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.