16 C 284/2025-32 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 39 760,14 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“ či „banka“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o účtu č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky banky. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 35 000 Kč. Žalovaný byl zároveň povinen platit bance roční úrok z čerpaného kontokorentu. Který dle úrokového lístku činil 18,9 % ročně, ale banka ho požaduje pouze ve výši 12,75 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky vyrovnán nebyl, a proto banka převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne , datum, na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 39 760,14 Kč, úrok z úvěru 532,88 Kč, úrok z prodlení 125,37 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 760,14 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 829,23 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 2 038,48 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 12,75% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 760,14 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75% p.a. z částky ve výši 39 760,14 Kč, od 2. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; dne , datum, byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva účtu, na základě které byl žalovanému zřízení běžný účet č. , č. účtu, (prokázáno smlouvou č. , hodnota, ). Dne , datum, byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky, a to tak, že umožní žalovanému povolené přečerpání zůstatku na běžném účtu až do výše 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 %. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s přirostlými úroky a dalšími náklady do jednoho roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Úroky z úvěru nám se žalovaný zavázal platit vždy v poslední den každého kalendářního měsíce (prokázáno smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne , datum, ). Žalovaný překročil sjednaný limit pro povolené přečerpání, ke dni , datum, činil debetní zůstatek částku 39 760,14 Kč, úrok z úvěru 532,88 Kč, úrok z prodlení 125,37 Kč a tato pohledávka byla dne , datum, převedena na evidenční účet pohledávek (prokázáno transakční historií na evidenčním účtu). Dopisem ze dne 3. 12. 2024 předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o převedení pohledávky na evidenční účet a žalovaného vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 40 450,77 Kč (prokázáno výzvou ze dne 3. 12. 2024). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila na žalobkyni ke dni , datum, soubor pohledávek, jehož součástí je pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 6. 2025 včetně dokladu o odeslání).5. Při posouzení úvěruschopnosti banka vycházela z příjmu žalovaného 40 000 Kč měsíčně, který ověřila výpisem z účtu. Dále provedla lustraci žalovaného v evidenci CCB, ve které zjistila stávající úvěry splátkové zatížení žalovaného. Spolu s orientační splátkou nového úvěru činila celková měsíční výše splátek žalovaného 14 613 Kč. Žalovanému tak zbyla částka 25 387 Kč k pokrytí životních nákladů (prokázáno listinou označenou jako Posouzení úvěruschopnosti a výpisem z účtu žalovaného).6. Dle ustanovení § 559 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.7. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr prostřednictvím povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu až do výše sjednaného limitu a žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku od jeho čerpání a platit úroky. Žalovaný překročil sjednaný úvěrový limit, když mu vznikl debetní zůstatek ve výši 39 760,14 Kč. Předchůdkyně žalobkyně úvěr v důsledku porušení podmínek smlouvy zesplatnila ke dni 1. 12. 2024. Předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a příjem žalovaného je s ohledem na jeho výdaje dostatečný k pokrytí splátek. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši. Žalobkyně rovněž prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy žalovaného závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 4 495 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 591 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozb