24 C 84/2025-71 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 19. 3. 2025 žalobkyně nárokovala vůči žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 701 493 Kč, poplatků ve výši 6 299 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 35 185,90 Kč (z částky 701 493,40 Kč, tj. z jistiny, při úrokové sazbě 7,99 % ročně za období od 5. 5. 2024 do 16. 12. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 64 381,45 Kč (z částky 707 792,40 Kč, tj. z jistiny a poplatků, za období od 5. 5. 2024 do 16. 12. 2024, úroku z prodlení z částky 707 792,40 Kč, tj. z jistiny a poplatků, ve výši 14,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení, úroku z částky 701 493,40 Kč, tj. jistiny, ve výši 7,99 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 721 311 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 117 měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce počínaje dne 20. 3. 2023, podle dodatku smlouvy ze dne 11. 5. 2023 pak od června 2023 splatných vždy do 6. dne příslušného měsíce. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení se splátkami, protože splátky neuhradil ani přes výzvy žalobkyně, ta prohlásila úvěr za okamžitě splatný s účinností k 4. 5. 2024 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno spolu se žalobou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku tzv. fikcí s tím, že písemnosti se považují za doručené dnem 9. 2. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, plyne, že žalobkyně jakožto úvěrující banky se zavazuje poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému klientovi úvěr v celkové výši 721 311 Kč s úrokovou sazbou 7,99 % ročně, splatný nejpozději do 22. 11. 2032 v měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč. Podle bodu 2.2 smlouvy účelem úvěru je splacení dluhů vyplývajících z poskytnutého úvěru vedeného na úvěrovém účtu žalovaného č. , č. účtu, .5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, plyne, že žalovaný čerpal úvěr dne 9. 2. 2023, a to co do částky 571 310,50 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , tj. na splacení předchozího úvěru podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru, a co do částky 150 000,50 Kč převodem na svůj běžný účet č. , č. účtu, .6. V dané věci jde o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Je-li úvěr poskytován spotřebiteli, jak tomu je v dané věci, neboť z ničeho neplyne, že žalovaný by měl být podnikatelem, uplatní se dále úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru byla povinna i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).13. V dané věci žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 25 000 Kč, z toho žalobkyně vycházela, byť podle výpisu z běžného účtu žalovaného byl jeho příjem vyšší. Z běžného účtu rovněž žalobkyně prověřila výdaje, zjistila, že průměrně byly na běžném účtu žalovaného vždy k poslednímu dni měsíce od srpna 2022 do ledna 2023 volné finanční prostředky (disponibilní zůstatek) ve výši 34 025 Kč využitelný pro splátku nového, respektive konsolidovaného úvěru. Konkrétně se jednalo o disponibilní zůstatek v srpnu 2022 ve výši 52.075 Kč, v září 2022 ve výši 9 488 Kč, v říjnu 2022 ve výši 53 460 Kč, v listopadu 20222 ve výši 1 023 Kč, v prosinci 2022 ve výši 57 361 Kč a v lednu 2023 ve výši 30 361 Kč. Žalobkyně tak zcela jednoznačně seznala, že žalovaný je plně schopen hradit splátky konsolidovaného úvěru. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v insolvenci, z informací z , Anonymizováno, ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s , Anonymizováno, pravidly, záznam o exekučním řízení atd., z historie ověřila, že předchozí úvěr byl vždy řádně hrazen. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 500 Kč a nájemné ve výši 1 500 Kč. Životní výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení), dat zjištěných z pohybu finančních prostředků na běžném účtu žalovaného v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na 8 789 Kč. Zároveň při výpočtu disponibilního příjmu stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů, v daném případě činil ukazatel splátkového zatížení 36 % po poskytnutí úvěru. Dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaný měl poskytnutý úvěr od žalobkyně se splátkou 10 000 Kč (poskytnutý 01/23, nebyl propsán v , Anonymizováno, , v rámci úvěrové žádosti byl zkonsolidován) a úvěr se splátkou 8 199 Kč (byl doplacen konsolidací z 01/23 se splátkou 10 000 Kč). Splátka nového úvěru přitom činila 9 000 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbylo žalovanému 16 000 Kč k pokrytí životních nákladů, ve skutečnosti však zbývalo na jeho účtu v průměru o 34 025 Kč více, nebo bylo použito pro ekonomický model.14. V dané věci průměrná výše mzdy žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, . podle údajů na výpisech z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného žalobkyní, které byly soudu předloženy za období od června 2022 do ledna 2023, činila 24 429 Kč. Nesprávně však žalobkyně interpretovala výši disponibilních zůstatků vždy k poslednímu dni v měsíci.15. V červnu 2022 činil počáteční zůstatek: 0,81 Kč, přišlo 25 670 Kč, odešlo 25 668,49 Kč a konečný zůstatek činil 2,32 Kč. V červenci 2022 počáteční zůstatek č