1 C 150/2021-63 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal sjednaným způsobem splácet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poskytnutý úvěr 15 000 Kč a částku 10 950 Kč jako úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut a poplatky ve 13 splátkách po 1 950 Kč. Původní věřitel sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 12 900 Kč, smluvní pokuta ve výši 9 000 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný částkou 1 931,71 Kč za dobu do 20. 5. 2020. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 10,79 % ročně z částky 12 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.6.2020 se společností [právnická osoba], která pohledávku nabyla 28.9.2018 jako součást části závodu původního věřitele smlouvou o prodeji. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 9. 12. 2017, předpis splátek, potvrzení o platbách, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně dodatku ze dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o provedení příkazu k úhradě, seznam postoupených pohledávek, notářský zápis NZ [číslo], žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 9. 12. 2017, pracovní smlouvu, mzdový výměr, výplatní lístky, nájemní smlouvu předžalobní výzvu. Ze smlouvy [číslo] ze dne 9. 12. 2017 soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit na nákladech spotřebitelského úvěru 10 950 Kč. Celkovou částku 25 950 Kč se zavázal zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí hotovostního spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Dle obsahu žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 9. 12. 2017 se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, kdy vycházela z prohlášení žalovaného, že bydlí v nájmu a nájemné činí 2 475 Kč + energie ve výši 3400 Kč a deklaroval další výdaje na stravování částkou 6 000 Kč. Pokud jde o příjmy, byly ověřeny z listin, které předložil žalovaný a to pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatních lístků za 2 měsíce. Pokud jde o výdaje, ověřil je právní předchůdce žalobkyně z nájemní smlouvy. Na základě těchto skutečností uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že žalovanému lze poskytnout požadovaný úvěr 15 000 Kč. Z přehledu splácení soud zjistil, že za dobu do 20. 12. 2018 zaplatil žalovaný žalobkyni 13 050 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závodu, která je obsažena v notářském zápisu sepsaném dne 27. 9. 2018 notářkou [titul] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že předmětná pohledávka byla převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] a z postupní smlouvy ze dne 24. 7. 2020, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky vyplynulo zjištění, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 24.7.2020 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem z 18. 12. 2020 k zaplacení pohledávky žalobkyně před podáním žaloby. Zásilka byla odeslána 19. 12. 2020 na adresu žalovaného dle poštovního podacího lístku. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval důsledně výdaji žalovaného, když se spokojil s předložením nájemní smlouvy a z žádného důkazu není patrno, že by před poskytnutím úvěru ověřil výdaje žalovaného z jiných dokladů (SIPO, bankovní výpisy) popř. že by ověřil existenci případných starších závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 000 Kč p