1 C 162/2021-86 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 10 683,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] [IČO] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala sjednaným způsobem splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poskytnutý úvěr 8 000 Kč a částku 5 840 Kč jako úrok 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut a poplatky ve 13 splátkách po 1 040 Kč. Původní věřitel sjednaný úvěr žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 6 450 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 233,43 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný částkou 803,41 Kč za dobu do 20. 5. 2020. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 450 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.6.2020 se společností [právnická osoba], která pohledávku nabyla 28.9.2018 jako součást části závodu původního věřitele smlouvou o prodeji. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 23.4.2018, předpis splátek, potvrzení o platbách, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně dodatku ze dne 13. 7. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o provedení příkazu k úhradě, seznam postoupených pohledávek, notářský zápis NZ [číslo] 2018, žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 4. 2018, poštovní poukázky o výplatě sociálních dávek a porodného žalované, rozhodnutí o přiznání dávek státní sociální podpory, finanční analýzu, credit scoring žalované a předžalobní výzvu. Ze smlouvy [číslo] ze dne 23.4.2018 soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit na nákladech spotřebitelského úvěru 5 840 Kč. Celkovou částku 13 840 Kč se zavázala zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí hotovostního spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč. Dle obsahu žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 23. 4. 2018 se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované, kdy vycházela z prohlášení žalované, že bydlí v nájmu a nájemné činí 7 000 Kč + energie. Uvedla, že vyživuje 1 osobu ve věku do 6 let a deklarovala další výdaje na stravování částkou 1 000 Kč a ostatní 1 000 Kč, celkem 9 000 Kč. Uvedla dále, že její průměrné měsíční příjmy za poslední 3 měsíce činily 29 200 Kč, což ověřil právní předchůdce žalobkyně z poštovních poukázek ze dne 13. 4. 2018 na částku 8 100 Kč (příspěvek na dítě [číslo] a RodP [číslo]) a ze dne 14. 3. 2018 na částku 21 100 Kč (příspěvek na dítě [číslo] a RodP [číslo], porodné). Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 6. 3 2018 vyplynulo zjištění, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, rodinný přídavek na dceru [jméno] [datum narození] ve výši 500 Kč a jednorázová dávka – porodné ve výši 13 000 Kč. Na základě těchto skutečností a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky ve výši 19 200 Kč. Z přehledu splácení soud zjistil, že za dobu do 21. 3. 2019 zaplatila žalovaná žalobkyni 7 390 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závodu, která je obsažena v notářském zápisu sepsaném dne 27. 9. 2018 notářkou [titul] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že předmětná pohledávka byla převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba] a z postupní smlouvy ze dne 24. 7. 2020 vyplynulo zjištění, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 24.7.2020 společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem z 18. 12. 2020 k zaplacení pohledávky žalobkyně před podáním žaloby. Zásilka byla odeslána 19. 12. 2020 na adresu žalované dle poštovního podacího lístku. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval důsledně deklarovanými příjmy žalované, a přesto, že porodné je dávkou jednorázovou, stanovil průměrné příjmy žalované částkou 29 200 Kč a s přihlédnutím k minimálním výdajům žalované ve výši 15 000 Kč, uzavřel, že žalované bylo možno poskytnout úvěr s minimální výši měsíční splátky 19 200 Kč. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, kte