1 C 209/2021-55 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou zápůjčce formou komunikace na dálku. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala sjednaným způsobem splácet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Původní věřitel před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Postupoval dle svých interních pravidel a ověřil schopnost splácení negativní lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku zahájených exekučních řízení. Provedl též lustraci žalované v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Pokud jde o příjmy a výdaje vycházel ze sdělení žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit do 21.4.2019. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba]. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne [datum], potvrzení o platbách, výpisy z účtu, standardní informace o spotřebitelském úvěru, soubor identifikačních údajů žalované, upomínku a předžalobní výzvu, oznámení o postoupení pohledávky a výpis transakcí. Ze smlouvy o úvěru č. ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč s tím, že úvěr bude vyčerpán dne [datum] Smlouva obsahuje ujednání o poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru a pevné úrokové sazbě ve výši 8,62 % měsíčně. Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou. Dle standardních informací o spotřebitelském úvěru při poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč bude třeba zaplatit celkovou částku 134 808,62 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 11.8.2021 bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum] byla připsána platba ve výši 20 000 Kč prostřednictvím platební brány [právnická osoba]. Oznámením ze dne [datum] společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem z 6.2.2020 k zaplacení pohledávky žalobkyně před podáním žaloby. Zásilka byla odeslána téhož dne na adresu žalované dle poštovního podacího lístku. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z žádného předloženého důkazu není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně schopností žalované úvěr splatit zabýval a nebyly doloženy ani žádné důkazy, z nichž by bylo možno zjistit, z jakých údajů sdělení žalovanou právní předchůdce žalobkyně vycházel a jakým způsobem tyto ověřil. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 20 000 Kč původním věřitelem na bankovní účet žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo vyplacení částky 20 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V řízení nevznikly žádné pochybnosti o tvrzení žalobkyně, že žalovaná neuhradila ve prospěch pohledávek žalobkyně ničeho. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 22. 4. 2019. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a požadovala náhradu nákladů řízení. Sou