1 C 226/2020-53 — Okresní soud v Lounech

Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně dne 2. 7. 2020 uplatnila u soudu vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 885,05 Kč od 18. 12. 2014 do zaplacení na základě tvrzení, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] se sídlem [adresa], 14 [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě převzal od právního předchůdce žalobkyně částku 2 000 Kč. Současně se zavázal tuto částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně do 17. 12. 2014, avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně odvozuje svoji aktivní legitimaci v tomto řízení od smlouvy postupní ze dne 21. 12. 2017, kterou právní předchůdce žalobkyně jako postupitel postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni jako postupníku. Na základě podání žalobkyně ze dne 21. srpna 2020 připustil soud usnesením č.j. 1 C 226/2020-39 ze dne 25. 11. 2020 rozšíření žalobního návrhu o nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 000 Kč od 18. 12. 2014 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 12. 2020. Předmětem řízení je tak nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 12. 2014 do zaplacení. Prohlášením [číslo] z 24. 11. 2014 pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne 24. 11. 2014 vyplatila [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] žalovanému částku 2 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 17. 12. 2014 Smlouva je stvrzena podpisem žalovaného. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. dne 13. 2. 2020. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. uzavřena dne 24.11.2014 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě pak právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] předala žalovanému částku 2 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit do 17. 12. 2014. Nebylo prokázáno, že by žalovaný částku ve výši 2 000 Kč uhradil a soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a to včetně požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení od 18. 12. 2014 do zaplacení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůtu k zaplacení uplatněného nároku i nákladů řízení stanovil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.), když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jimiž by bylo možno odůvodnit stanovení jiné lhůty k plnění.