1 C 126/2022-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 5 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a částky 4 802,60 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. 11 2018, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 25 350 Kč do 19. 3. 2019. Částka 10 350 Kč představuje kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku. Smlouva byla uzavřena písemnou formou. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit částku 25 350 Kč ve 13 splátkách po 1 950 Kč. Původní věřitel částku 15 000 Kč žalované vyplatil v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnila a své závazky do sjednané doby splatnosti úvěru nesplatila. Uhradila pouze částku 19 450 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 5 900 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuta ve výši 4 802,60 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], která pohledávku nabyla [datum] jako součást části závodu původního věřitele smlouvou o prodeji. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Žalobkyně předložila listinné důkazy a to smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], informaci o smlouvě, výpis z účtu původního věřitele, splátkový kalendář, informaci o smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], smlouvu o postoupení pohledávek, předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Z obsahu smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná stvrdila svým podpisem převzetí takto poskytnuté částky. Současně se zavázala zaplatit žalobkyni částku 10 950 Kč, zahrnující poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Z formuláře označeného jako žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] podepsaného žalovanou, vyplynulo, že k svým poměrům sdělila, že je na rodičovské dovolené s příspěvkem 3 800 Kč měsíčně a má příjmy z brigády ve výši 4 500 Kč a její přítel má příjem 10 000 Kč. Průměrné výdaje domácnosti žalovaná uvedla ve výši 12 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 9 000 Kč, výdaje na stravování a výživné 3 000 Kč. Čestným prohlášením žalované byl doložen příjem žalované z brigády. Z výpisů z účtu žalované bylo ověřeno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek 3 800 Kč měsíčně. V měsíci lednu 2018 činil kreditní obrat na účtě žalované 3 800 Kč a debetní 3 672,30 Kč. Výdaje na bydlení byly ověřeny z nájemní smlouvy a dokladů o úhradě. Na základě těchto údajů byla provedena finanční analýza, z níž poskytovatel úvěru uzavřel, že žalovaná je schopna úvěr splácet. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalované dopisem ze dne 17. 8. 2021. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18. 10. 2021. 5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval důsledně deklarovanými příjmy žalované, když tvrzený příjem z brigády byl doložen jen čestným prohlášením žalované, a pokud jde o tvrzený příjem přítele žalované ve výši 10 000 Kč a jeho podíl na výdajích domácnosti, nebyly tyto údaje ověřovány žádným způsobem. Při hodnocení podílu žalované na výdajích domácnosti bylo přesto vycházeno z toho, že žalovaná nese pouze ½ deklarovaných výdajů. S přihlédnutím k údajům žalované o jejích životních nákladech, uzavřel poskytovatel úvěru, že žalované lze poskytnout úvěr s minimální výši měsíční splátky 2 150 Kč. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo p