1 C 55/2022-77 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 3 068 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částky 3 554,20 Kč jako smluvní pokuty a úroku původně ve výši 102,7 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 11. 2020 do zaplacení. V části nároku na zaplacení úroku byla žaloba žalobkyní zčásti vzata zpět a to v rozsahu 67,7 % z původně požadovaného úroku a co do částky 1 715 Kč jako části nároku ve výši 4 783 Kč uvedeného pod bodem I. žaloby. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením č.j. 1C 55/2022-63 z 3.5.2022 zastaveno. Nadále žalobkyně trvala na zaplacení úroku ve výši 35 % ročně z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru od 21. 11. 2020, částky 3 068 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2020 do zaplacení, částky 3 554,20 Kč jako smluvní pokuty a úroku ve výši 35 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu žalobkyně zdůvodnila tím, že po řádném prověření schopnosti žalované úvěr splatit, uzavřela s žalovanou dne 20. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě vyplatila žalované na účet uvedený ve smlouvě částku 15 000 Kč. Žalovaná byla zavázána zaplatit tuto částku a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 102,7 % ročně splatit v 18 měsíčních splátkách po 1 663 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2020, dle splátkového kalendáře. Žalovaná své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnila a své závazky do sjednané doby splatnosti úvěru nesplatila. Uhradila pouze částku 13 304 Kč a úvěr byl proto žalobkyní ke dni 19. 11. 2020 zesplatněn. Po zesplatnění zaplatila žalovaná částku 10 000 Kč Celkem tak žalovaná zaplatila ve prospěch pohledávek žalobkyně z předmětné smlouvy jen částky 23 304 Kč. Žalobkyně vyčíslila v žalobě své pohledávky za žalovanou částkou 4 783 Kč, když žalovaná dluží částku 3 484,39 Kč na jistině úvěru, částku 499 Kč za prodlení přesahující 30 dnů se zaplacením splátky [číslo] částku 800 Kč na nákladech vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované. Uvedla, že dle čl. 6 smlouvy je žalovaná zavázána hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od 21. 11. 2020 do zaplacení. Předmětem žaloby, po částečném zastavení řízení, je nesplacená jistina ve výši 3 068 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuta ve výši 3 554,20 Kč a úrok 35 % Kč ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 21. 11. 2020 do zaplacení. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupkyně žalobkyně se omluvila z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Žalobkyně předložila listinné důkazy a to předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, upozornění na možnost zesplatnění úvěru ze dne 15. 9. 2020, 16. 10. 2020 a 16. 11. 2020, oznámení o zesplatnění ze dne 19. 11. 2020, oznámení o schválení úvěru, smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře, doklad o příchozí úhradě, hodnocení schopnosti žalované úvěr splatit, pracovní smlouvu žalované, mzdové lístky, výpis záznamů rejstříku [anonymizováno], kartu klienta, prohlášení žalované, předžalobní výzvu ze dne 7. 2. 2022. Z obsahu smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč výplatou na účet [bankovní účet] a žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, celkem 29 934 Kč v 18 měsíčních splátkách zahrnujících splátku jistiny a úroku za poskytnutí úvěru. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 102,7 % p.a. pro celou dobu splácení. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů vzniká dle čl. 6 povinnost dlužníka uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Dle č.l. 6 smlouvy vzniká dlužníkovi povinnost uhradit náklady ve výši 200 Kč pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 15 dnů. Pro případ zesplatnění úvěru vyplývá z čl. 6 povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (nesplacená jistina + nezaplacené úroky). Smlouva je opatřena podpisy obou smluvní stran a datem [datum]. Dle splátkového kalendáře měly být pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy zaplaceny v 18 anuitních splátkách splatných počínaje dnem 16. 1. 2020 ve výši 1 663 Kč do 16. 6. 2021. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná částku 15 000 Kč vyčerpala a ve prospěch pohledávek žalobkyně uhradila postupnými splátkami 23 304 Kč z toho částku 13 304 Kč do zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn písemným oznámením žalobkyně ke dni 19. 11. 2020 zaslaným na adresu žalované. Z prohlášení žalované, obsaženém na předtištěném formuláři, soud zjistil, že před poskytnutím úvěru žalovaná ujistila žalobkyni, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zák. č. 253/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, výši sjednaných úroků považuje za přiměřenou, nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku, neprobíhá u ní insolvenční řízení a veškeré poskytované údaje jsou úplné a pravdivé; smlouvu neuzavírá v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna úvěr řádně a včas splácet. Z výpisu ze záznamů rejstříku [anonymizováno] vyplývá, že žalovaná měla v tomto rejstříku 1 záznam o dlužné splátce z [datum] ve výši 8 748 Kč. Dle pracovní smlouvy ze dne [datum] byla žalovaná zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] jako operátorka od [datum]. Dle předložených mzdových lístků činil doplatek mzdy za neuvedené období 38 768 Kč a za měsíc říjen 2019 částku 27 747 Kč. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 33 000 Kč měsíčně a pokud jde o výdaje žalované, uvažovala s výdaji ve výši 5 910 Kč. Na základě těchto údajů dospěla k závěru, že volné zdroje žalované činí 26 090 Kč. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se žalobkyně zabývala důsledně jak příjmy žalované, když měla k dispozici pouze dva výplatní lístky, a zejména z žádného důkazu není patrno, že by věnovala pozornost výdajům žalované a jejím závazkům z jiných, dříve uzavřených smluv, ač z předloženého výstupu z rejstříku [anonymizováno] vyplývá, že žalovaná dlužila po splatnosti částku 8 748 Kč. Není patrno, že by bylo provedeno porovnání příjmů a reálných výdajů žalované, když z předložených důkazů vyplývá, že konkrétní výdaje žalované nebyly nikterak zkoumány, tím méně ověřovány. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozic