7 C 225/2021-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 965 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to ve výši 27 500 Kč na účet zákazníka a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků, celkem částku 37 500 Kč, v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1500 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla mezi účastníky dohodnuta na den 20. 5. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek a žalobkyně celý úvěr zesplatnila oznámením ze dne 26. 10. 2020. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 23 965Kč, neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 600 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, žalobkyně požaduje uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (tj.3 x 100 Kč). Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 26. 10. 2020 se dostal do prodlení se splátkami úvěru (6 neuhrazených měsíčních splátek). Žalobkyně požaduje dále z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč (6 x 499Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 28 565Kč od 27. 10. 2020 do 10. 12. 2020, ve výši 1 285 Kč. Žalobkyně dále žádá úrok ve výši 21,55 % z dlužné jistiny od 27. 10. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 27. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující k řádnému splácení. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Podáním ze dne 14. 2. 2022 žalobkyně sdělila, že žalovaný uhradil před podáním žaloby dne 1. 7. 2020 částku 2 760 Kč, dne 28. 7. 2020 částku 1 940 Kč a po podání žaloby uhradil dne 21. 6. 2021 částku 3 000 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 1 500 Kč, dne 10. 8. 2021 částku 1 500 Kč, dne 10. 9. 2021 částku 1 500 Kč, dne 11. 10. 2021 částku 1 500 Kč, dne 10. 11. 2021 částku 1 500Kč, celkem žalovaný po podání žaloby uhradil částku 10 500 Kč, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby bylo řízení usnesením ze dne 3. 5. 2022 č.j. 7 C 225/2021-46 zastaveno co do části kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 321 Kč za období od 27. 10. 2020 do 9. 11. 2021, do částky 4 600 Kč, částky 300 Kč, částky 2 994 Kč a částky 1 285 Kč. Nadále žalobkyně trvá na uhrazení částky 23 965 Kč spolu se zbytkem kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 027 Kč za období od 27. 10. 2020 do 9. 11. 2021, smluvního úroku ve výši 21,55 % ročně z částky 23 965 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 965 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. 4. Emailovou zprávou doručenou dne 20. 6. 2022 žalovaný sdělil, že ve věci 7 C 225/2021-46 v letošním roce nic nezaplatil, platil 5x splátky, přesto byl odsouzen k zaplacení celé částky. 5. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledu plateb, zesplatnění, výzvy k úhradě dlužné částky, předžalobní výzvy, listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka, bonity klienta, výplatních lístků soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako zákazníkovi úvěr ve výši 30 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 21,55 %, ve smlouvě uvedl čistý měsíční příjem ve výši 38 000 Kč, příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, splátky dalších úvěrů ve výši 10 000 Kč a druh bydlení v rodinném domě s hypotékou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Z informace o stavbě vyplývá, že jako spoluvlastník nemovitosti zapsané v [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] je zapsaný [celé jméno žalovaného] v rozsahu ½ vzhledem k celku. Dle potvrzení o provedení transakce byla žalovanému převedena na jeho účet uvedený ve smlouvě částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Dopisem ze dne 26. 10. 2020 byl žalovaný vyzván ke splacení celkové dlužné částky. Z obsahu vyplývá, že byl žalovaný současně upozorněn na možnost soudního vymáhání, zásilka byla téhož dne podána k poštovní přepravě. Z čestného prohlášení ze dne [datum] podepsaného žalovaným s předtištěnými údaji soud zjistil, že mzda žalovaného činila 38 000 Kč, jiné příjmy ve výši 17 000Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činily 3 000 Kč, splátky úvěrů 10 000 Kč a další měsíční pravidelné výdaje ve výši 4 000 Kč a žalovaný prohlásil, že u něho nejsou dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku. Dle výplatních lístků činil čistý příjem žalovaného v březnu 2020 částku 38 189Kč, v únoru 2020 částku 38 075 Kč, v měsíci březnu 2020 byla na účet žalovaného zaslaná částka 55 943Kč. Dle výpisu z centrální evidence exekucí nebyl k osobě žalovaného nalezen žádný záznam, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebyl nalezen záznam k osobě žalovaného. Ze zprávy [banka] [anonymizováno] a.s. bylo zjištěno, že účet uvedený ve smlouvě o úvěru je účtem žalovaného a dne [datum] byla na tento účet připsaná částka 27 500Kč z účtu č. [bankovní účet]. 7. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalovaný předložil žalobkyni výplatní pásky za dva měsíce, ve smlouvě deklaroval měsíční příjem ve výši 38 000Kč, což odpovídá měsíčnímu čistému příjmu uvedenému ve výplatních páskách ve výši 38 189Kč a 38 075Kč. Další žalovaným ve smlouvě deklarované příjmy domácnosti ve výši 55 0000Kč nebyly doloženy. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše výdajů, tyto mohly být ověřeny (např. výpisem z účtu, dokladem SIPO) a předložením dokladů k dalším závazkům nebo ověřením, zda a jak jsou další závazky spláceny. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého