7 C 71/2022 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu u Okresního soudu Plzeň – město. Usnesením ze dne 7. 3. 2020 č. j. 36 C 256/2021-70 byla vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena Okresnímu soud v Lounech jako soudu místně příslušnému. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 120 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum] s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku 24 490Kč, úvěr byl poskytnut k úhradě ceny zboží bezhotovostním převodem na účet prodejce a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr v měsíčních splátkách, výše měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 9. 2020. Žalovanou částku 25 120 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 24 490 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 26,28 % ročně k datu žaloby ode dne následujícího po zesplatnění (30. 9. 2020) ve výši 6 765,09 Kč, zákonný úrok z prodlení k datu sepsání žaloby od 15. dne po zesplatnění (14. 10. 2020 – 20. 5. 2021) ve výši 1 243,45 Kč a úrok 10 % ročně z 24 490 z jistiny od 21. 5. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky od 21. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prověřuje spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., nahlížením do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, aniž by došlo k předlužení žadatele. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast u jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 4. Z úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum], úvěrových podmínek, výpisu čerpání, potvrzení [právnická osoba] o odchozí úhradě soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi revolvingový bezúčelový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč s výší úrokové sazby 26,28 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč, příjem členů domácnosti ve výši 20 000Kč, je svobodná, bydlení v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Podpisem žalovaná souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru 24 490Kč ve prospěch uvedené osoby prodávající uvedené zboží ([anonymizována tři slova]) s uvedením 24 splátek po 1 266Kč, roční úrokovou sazbou 21,67%. Celková částka splatná spotřebitelem byla ve výši 30 384Kč. Úhrada ve výši 24 490Kč byla provedena bezhotovostním převodem dne 18. 5. 2020. V případě opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady. Dopisem ze dne 29. 9. 2020, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě dne [datum], byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem ze dne 22. 10. 2020, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě dne [datum], byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 5. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost žalované nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně výše příjmu žalované, uváděných příjmů členů domácnosti. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalované spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Žádné doklady o příjmech a výdajích žalované k prověření úvěruschopnosti nebyly předloženy. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná načerpala částku 24 490Kč, úvěr byl poskytnut k úhradě ceny zboží bezhotovostním převodem na účet prodejce. V případě neplatné smlouvy, je žalovaná povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 24 490Kč a na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila, činí bezdůvodné obohacení 24 490 Kč. 7. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoník