1 C 102/2023-41 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 15 599,15 Kč, kterou jí žalovaná dluží na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], číslo: [číslo]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a na základě příjmu žalované ve výši 18 000 Kč a negativních zjištění z příslušných registrů, uzavřela, že žalovaná je schopna požadovaný úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 39 726 Kč. Ve prospěch této částky bylo zaplaceno 33 971 Kč. Vzhledem k porušení závazku hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Po zesplatnění úvěru nebyla zaplacena žádná splátka. Žalobkyně požaduje zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 13 999,15 Kč, náklady vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za prodlení se zaplacením dvou splátek. Žalovaná však dluh neuhradila a žalobkyně v žalobě precizovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 27. dubna 2023, č.j. 1C 102/2023 - 34, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2023 byli v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a opakovaně v podání ze dne 19. 5. 2023. Žalované bylo usnesení doručeno společně s žalobou do vlastních rukou dne 18. 5. 2023. Je nutné zdůraznit, že žalovaná zůstala zcela pasivní, ve věci se nijak nevyjádřila. 3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření platné smlouvy o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobkyně dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] provedla ověření bonity žalované a uzavřela, že žalovaná je schopna úvěr splatit, když požadovaná výše úvěru činí 14 000 Kč, žalovaná je svobodná, bydlí ve vlastním bytě/domě, je bezdětná a má příjem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč a není v prodlení se splácením svých závazků. Účastníci poté uzavřeli dne [datum] smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru [anonymizováno] karta [anonymizováno]. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná vyčerpala za dobu od 5. 8. 2019 do 21. 9. 2022 částku 52 575,21 Kč a splatila částku 33 971 Kč. K úhradě tak zůstává částka 18 604,61 Kč a to 13 999,15 Kč na jistině, 1 000 Kč na smluvní pokutě, 600 Kč náklady vymáhání, úrok 2 459,89 Kč a úrok z prodlení ve výši 545,57 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu dopisem ze dne 21. 9. 2022 odeslaným téhož dne na její adresu. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 14. 10. 2022 zástupcem žalobkyně. Na základě těchto listin lze uzavřít, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve stanovené v plné výši, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplacení částky specifikované v odstavci prvním odůvodnění tohoto rozsudku. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit tuto částku. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 režijní paušály po 300 Kč), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a DPH ve výši 21 %, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH.