5 C 128/2023-20 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti [právnická osoba], [IČO] se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 10 099 Kč na základě uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum], podle které se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] s možností přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. K postoupení pohledávky došlo dne [datum]. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 5. 2023, č.j. 5 C 128/2023 - 17, které nabylo právní moci dne 5. 6. 2023 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalované doručeno uložením dne 5. 6. 2023. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi postupitelem společností [právnická osoba] a žalovanou vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované možnost přečerpat prostředky na běžném účtu do povoleného úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, důsledně tomu banka převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8 299 Kč na nově zřízený úvěrový účet číslo [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což žalované oznámila. Žalovaná dlužnou částku nesplácela, důsledně tomu došlo k zesplatnění dluhu a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky ve výši 10 099 Kč. Žalobkyně doložila soudu, že před uzavřením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěryschopnost žalované. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit 10 099 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. 6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, důsledně tomu soud přiznal žalobci i právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. za 3 úkony po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč a uložil žalované zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa] (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).