7 C 89/2023-88 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou a jejím doplněním domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 775,17 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet], a to jednorázově převodem ve prospěch běžného účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 50měsíčních splátkách ve výši 2 000,02 Kč, kromě splátky jistiny a úroků se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splátek ve výši 199 Kč měsíčně, řádná splátka byla splatná k 18. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 18. 7. 2019. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka dopisem ze dne [datum] ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 33 244,85 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 58 775,17 Kč (tj. součet jistiny ve výši 56 883,17 Kč a poplatků ve výši 1 892,00 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 496,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 224,66 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 775,17 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úroku 18,00 % ročně z částky 56 883,17 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. Žalovaný doložil potvrzení o výši přijmu ze dne [datum], od [datum] byl zaměstnán na dobu neurčitou ve [právnická osoba] s.r.o., výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 29 458 Kč, jeho výše hrubého příjmu za posledních 12 měsíců činila 477 240 Kč, výše čistého přijmu za posledních 12 měsíců činila 353 568 Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, byly porovnány jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena pohledávka žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 9. 12. 2021. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že se banka jako věřitel zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr ve výši 70 000 Kč, výpůjční výše úrokové sazby činila 18 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 50měsíčních anuitních splátkách (splátka jistiny a úroky z jistiny úvěru) včetně úhrady pojištění ve výši 199 Kč, měsíčních anuitních splátka a úhrada pojištění byla ve výši 2 199,02 Kč. Z žádost o úvěr ze dne [datum], vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, výpisu z úvěrového účtu potvrzení o výši příjmu, platební historie, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům uvedl, že žije v družském poměru, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 29 458 Kč, jednu vyživovanou osobu, celkový čistý měsíční příjem v domácnosti ve výši 45 000 Kč, dle potvrzení zaměstnavatele činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 29 458 Kč, výše hrubého příjmu za posledních 12 měsíců byla 477 240 Kč, výše čistého příjmu za posledních 12 měsíců byla 353 568 Kč, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, úvěr ve výši 70 000 Kč byl čerpán [datum], dle platební historie žalovaný zaplatil celkem 33 244,85 Kč. Dopisem ze dne [datum] banka prohlásila celý úvěr za splatný ke dni [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne [datum] podanou dle podacího listu téhož dne k poštovní přepravě byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoník). Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedená finanční částka byla poskytnuta. Finanční prostředky poskytnuté na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzáje