1 C 254/2024-60 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 22 062,38 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jen „Banka“), dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 17,99 % ročně, popř. též pojištění 395 Kč ve formě 96ti pravidelných anuitních splátek. Zavázala se též hradit další platby dle smlouvy a ceníku ( pojištění a poplatky ) Sjednána byla povinnost žalované platit úrok z prodlení nejen z jistiny, ale i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut, které se přičítají k jistině. Žalovaná uhradila celkem 1 958,40 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši jistiny úvěru ve výši 19 620,94 Kč, poplatků ve výši 499 Kč, smluvního úroku ve výši 1 942,44 Kč splatného ke dni 10. 8.2023, úroku z prodlení ve výši 227,47 Kč splatného ke dni 10. 8. 2023. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: smluvních úroků ve výši 17,99 % ročně z poplatků ve výši 499 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, smluvních úroků ve výši 17,99 % ročně z jistiny úvěru ve výši 19 620,94 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky ve výši 22 062,38 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 19 620,94 Kč, poplatků ve výši 499 Kč, splatného smluvního úroku ve výši 1 942,44 Kč, od 11. 8. 2023 do zaplacení. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 29. 12. 2024. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalované úvěr splatit na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Posouzení úvěruschopnosti žalované uvedl v závěru, že příjem, který žalovaná deklarovala ve výši , hodnota, Kč je dostatečný pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně nemá k dispozici doklady k prověřování úvěruschopnosti, když tyto se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, který se z jednání neomluvil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalované č. účtu , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve splátkách počínaje dnem 15. 9. 2022 včetně úroků a případných poplatků. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 29. 12. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 13. 1. 2024. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce , datum, soud zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované na základě informací, které mu sdělila, a vycházel z výše příjmů , hodnota, Kč měsíčně, výdajů , hodnota, Kč měsíčně a limitu kontokorentů , hodnota, Kč. Byl dále informován o splácení hypotečního úvěru, úvěru ze stavebního spoření.4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval pouze některé tvrzené příjmy žalované, doklady však nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Celkové výdaje v nízké výši , hodnota, Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná čerpala částku 20 000 Kč a na její dluh byla zaplacena celkem částka 1 958,40 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 18 041,60 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 30. 10. 2024 ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by žalovaná byla vyzývána před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 4948,60 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 883 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty 18 041,60 Kč po 300 Kč (ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících tří režijních paušálů v částce 300 Kč (3 x 100 Kč) a ve výši 1 860 Kč za zastupování žalobkyně při jednání dne , datum, a částky 300 Kč jako paušální náhrady hotových výloh zástupce žalobkyně dle ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 705,60 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 22 067 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 18 041,60 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,55 % účelně vynaložených nákladů v částce 3 144,84 Kč. Účelně vynaložený náklad řízení soud neshledal v podáních zástupce žalobkyně ze dne 26. 4. 2024 a 26. 9. 2024, když z jejich obsahu vyplývá, že doplňovaná tvrzení byla žalobkyni známa již při podání žaloby a nic jí tak nebránilo tato učinit její součástí. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).