12 C 174/2023-52 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 34 311,19 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, . Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne , datum, částku 30 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 30 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 36 303 Kč, celkem částku 66 303 Kč, v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 851 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 12 404 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Poté se žalovaný dostal do prodlení se splácením, nehradil řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 14. 12. 2022 činila na dlužném úvěru částku ve výši 26 661,76 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 25 049,40 Kč, celkem 34 311,19 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2022. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 34 311,19 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 17 399,97 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 715,06 Kč, s úrokem v částce 1 855,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 26 661,76 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne 13. 5. 2024 dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze zákaznické karty ze dne , datum, , ze smlouvy o spotřebitelském o úvěru, která měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , z tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovaným, výše požadovaného úvěru činila 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 851 Kč. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný předložil svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnaný jako pomocný dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce prosinec 2020 a leden 2021, dále prohlásil, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, nevlastní bankovní účet. Jako měsíční příjmy uvedl žalovaný částku , částka, , jako své odhadované měsíční výdaje uvedl částku ve výši , částka, . Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , včetně přílohy, soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2022.5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (strana 2) pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný dělník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí , částka, , , Anonymizováno, , nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Tato svá tvrzení doložila žalobkyně pouze zákaznickou kartou žalovaného. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal dne , datum, částku 30 000 Kč žalovanému, naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří