13 C 128/2023-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 10 806,91 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, s možností postupného čerpání až do výše 7 000 Kč. Žalobkyně půjčila žalované dne , datum, částku 2 500 Kč a částku 3 000 Kč a dále dne , datum, částku 1 500 Kč, celkem částku 7 000 Kč. Tyto částky byly žalované připsány na účet, který sdělila žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 7 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2 934 Kč, celkem částku 9 934 Kč do dne , datum, . Na svůj dluh žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalovaná se tak dostala do prodlení, když neuhradila řádně a včas sjednanou částku, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 7 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 2 934 Kč, celkem 9 934 Kč. Dále byla žalované za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 872,91 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 934 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení a částky 872,91 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 20. 5. 2023, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí fikcí dne , datum, dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, , popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecných smluvních podmínek, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovanou a žalobkyní. Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou, je zde uvedena e-mailová adresa žalované, telefonní číslo, dále bylo předložen přehled bankovních transakcí vyplacených žalované ve výši 7 000 Kč, a to dne , datum, částky 2 500 Kč a částky 3 000 Kč a dále dne , datum, částky 1 500 Kč na č. účtu , č. účtu, . Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne 20. 5. 2023.4. Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a byla na něj dne , datum, částka 2 500 Kč a částka 3 000 Kč a dále dne , datum, částka 1 500 Kč5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy uvedla, že zjišťovala údaje od žalované, a to celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v registru centrální evidence exekucí, vyžádala výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob(registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.6. Svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala ve dnech , datum, na účet žalované vedený u , právnická osoba, celkem částku 7 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, bylo prokázáno, že účet, na který byly poukázány předmětné platby, je účtem žalované. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazová