14 C 121/2024-31 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 34 393,50 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet číslo:, č. účtu, v plné výši, tedy 25 000 Kč. Žalovaný dále zvolil volitelné služby, a to „klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu „presto“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalovaný jedenkrát požádal o odklad splatnosti o 7 dní a splatnost úvěru tak nastala 21. 1. 2023, když žalovaný se dostal do prodlení s úhradou a neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky ve výši 25 000 Kč představující jistinu, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 250 Kč a výše uvedené poplatky, tedy 110 Kč, 165 Kč a 29 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 11. 9. 2023, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně domáhá svého práva soudní cestou.2. Žalobkyně dále požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 839,50 Kč, když v žalobě specifikoval, jakým způsobem dospěla k výpočtu této částky, kterou požaduje ve výši 0,1 % denně od 22. 1. 2023, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti do 22. 4. 2023, když počítá pouze smluvní pokutu za prvních 90 dní prodlení.3. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil, když mu bylo doručeno předvolání fikcí dne 19. 8. 2024 a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecných smluvních podmínek, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní, a to elektronicky. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne 11. 9. 2023.5. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet žalovaného byla v prosinci , rok, připsána od žalobkyně částka ve výši 25 000 Kč.6. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že zjišťovala údaje od žalovaného, a to celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registru centrální evidence exekucí, vyžádala výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.7. Svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované. Žalobkyně se k jednání dne 3. 9. 2024 nedostavil, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.8. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného vedený u výše uvedené banky celkem částku 25 000 Kč. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.12. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).13. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace v tzv. identifikovaných příjmech žalovaného, ze kterých však nijak nevyplývá označení jednotlivých, dle tvrzení žalobkyně, příjmu žalovaného. Dále žalobkyně předložila v tomto směru výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalovaného, ze kterého však vyplývá pouze trvalé bydliště žalovaného, celkový počet osob