17 C 204/2024-29 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 21. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 001 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ), na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 251 Kč nejpozději do 27. 1. 2023. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 16 001 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 3 251 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 2 750 Kč. Příslušenství sestává z náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 2 500 Kč (5 upomínek po 500 Kč) a z úroku z prodlení z částky 13 251 Kč od 28. 1. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. V reakci na písemnou výzvou soudu, nechť žalobkyně doplní svou žalobu o skutečnost, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně podáním ze dne 19. 4. 2024 vzala svou žalobu částečně zpět v tom smyslu, že žádá již o vrácení pouze toho, co žalobkyně žalovanému podle smlouvy o úvěru poskytla spolu s úroky z prodlení a náhradou nákladů řízení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu vzala žalobkyně svou žalobu zpět. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku postupem podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), řízení částečně zastavil o nároky žalobkyně, které ji nepřísluší z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v této části žalobkyně vzala svou žalobu zpět.4. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ) včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 251 Kč dle obchodních podmínek nejpozději do 27. 1. 2023. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku /viz smlouvu o úvěru vč. dodatku včetně všeobecných obchodních podmínek /. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz potvrzení o vyplacení úvěru, upomínka/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a ve zbývajícím rozsahu po částečném zastavení řízení žalobě včetně příslušenství vyhověl.15. Na úvod je však třeba podotknout, že soud s ohledem na zásadu hospodárnosti blíže nezkoumal platnost předmětné úvěrové smlouvy. V daném případě žalobkyně v žalobních tvrzeních sice uvádí, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomuto tvrzení nenavrhuje žádné důkazy. Správně by tak soud měl nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalované bez právního důvodu. V daném případě však soud již žalobkyni k témuž vyzval písemně před nařízením jednání, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že dále požaduje přiznat pouze nárok, který by ji náležel z titulu bezdůvodného obohacení.16. Soud proto v tomto konkrétním případě blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by výsledek sporu byl zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena na bankovní účet, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj závazek do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. a přiznal žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 1. 2023 dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 563 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení