7 C 191/2023-70 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou a jejím doplnění vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 700,02 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 35 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků, současně byla dle obchodních podmínek povinna hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Právní předchůdce žalobce žalované vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila, porušila smluvních povinnosti. V souladu s obchodními podmínkami banka přistoupila dopisem ze dne 1. 8. 2021 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 78 028,39 Kč a vyčerpala 43 995,13 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 13 700,02 Kč, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 22,56 % p.a. z částky 13 700,02 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13 700,02 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavil. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], dohody o zvláštním čerpání ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] žalované byl poskytnutý úvěrový rámec až do výše 35 000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty, vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr měsíčními splátkami. Dopisem ze dne 3. 8. 2021 právní předchůdce žalobkyně z důvodu řádného a včasného nezaplacení finančních závazků žalovanou prohlásil všechny závazky žalované za okamžitě splatné ke dni 1. 8. 2021 a vyzval k zaplacení dlužné částky ve výši 19 149,65 Kč. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, dat o klientovi, souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalované, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy, že vlastní dům/byt, má střední vzdělání, podniká v dopravě, je vdaná, má 2 vyživovací povinnosti, potvrdila čistý měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 13 700 Kč. Právní předchůdce při hodnocení úvěruschopnosti porovnal příjmy a výdaje, výpočtem získal částku disponibilních zdrojů, tuto měl za dostatečnou pro poskytnutí úvěru. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty vyplývá čerpání úvěru žalovanou ve výši 43 995,13 Kč a úhrady v celkové výši 78 028,39 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [číslo], přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel postoupil postupníkovi [právnická osoba], a.s. pohledávku za žalovanou uvedenou v seznamu postoupených pohledávek a postoupení pohledávky oznámil žalované dopisem ze dne [datum], předané k poštovní přepravě dne 20. 12. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] seznamu pohledávek ze dne [datum] potvrzení o úplatě vzal soud za prokázané, že [právnická osoba], a.s. postoupila pohledávky žalobkyni a oznámila postoupení pohledávek žalované oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předané k poštovní přepravě pro žalovanou ne [datum]. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 1. 2023 předané k poštovní přepravě dne 24. 1. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 6. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru se závazkem banky poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 35 000 Kč, žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 43 995,13 Kč a uhradila celkovou částku ve výši 78 028,39 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů z. č. 145/2010 Sb. ve znění zákona č. 43/2013 Sb.. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jejích příjmů a výdajů. Věřiteli vycházel z žalovanou deklarovaného příjmu ve výši 40 000 Kč bez doložení této výše příslušnými doklady Rovněž nebyly předloženy doklady prokazující výdaje žalované. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení sdělení žalovanou o příjmech a rovněž k výdajům žalované, nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uvedenou finanční hotovosti čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřující