7 C 65/2024-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 49 916,63 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329,71 Kč počínaje dnem 20. 6. 2016, úvěr byl žalovanému poskytnu dne , datum, bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2022. Pohledávka byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na společnost, Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a dále smlouvou ze dne , datum, na žalobkyni. Žalovaná požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 47 140,45 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 776,18 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 5 765,10 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 196,76 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, úroku 16,9 % ročně z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný čerpal , datum, částku ve výši 97 835,57 Kč a částku 52 164,43 Kč celkem ve výši 150 000 Kč a na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 226797,94Kč. Původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta byl porovnáván jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na den , datum, se nedostavil, ani nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení, ač byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne , datum, , všeobecných produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěr účinných od , datum, , základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od , datum, , oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč za účelem úhrady dluhů sjednaných žalovaným a bankou evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 97 835,57 Kč a zbývající část jistiny úvěru byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329,71 Kč počínaje dnem 20. 6. 2016, roční úroková sazba byla ve výši 16,90 % p.a. celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy byla 260 806,30 Kč. Ve výpisu z úvěrového účtu ze dne , datum, byl vykázán konečný zůstatek jistiny ve výši 47 140,45 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty ve výši 2 776,18 Kč.5. Z žádosti o úvěr, potvrzení o příjmu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, platební historie soud zjistil, že žalovaný byl rozvedený, platnost povolení k trvalému pobytu měl do , datum, , dosahoval příjmu ve výši , částka, , příjem byl doložen potvrzením o příjmu ve výši , částka, , bydlel v nájmu, měl závazek u společnosti , právnická osoba, ., ve výši , částka, dle úvěrové smlouvy měsíční splátka činila , částka, . Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného hodnotil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, , pracovní poměr uzavřený na dobu určitou, měsíční příjem domácnosti ve výši , částka, , nájemní bydlení, dosavadní externí splátka ve výši , částka, , výsledná měsíční splátka při úvěru 150 000 Kč byla vyčíslená ve výši 3 056,71 Kč. Z platební historie ke smlouvě č. , číslo, bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne , datum, částkami ve výši 97 835,57 Kč a ve výši 52 164,43 Kč, smlouva byla ukončena 22. 11. 2022, na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 226 797,94 Kč.6. Ze smluv o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023, zásilka byla předána k poštovní přepravě na 26. 9. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , v seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve výzvě k úhradě ze dne , datum, , zásilka byla předána k poštovní přepravě na 9. 10. 2023.7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Původní věřitel vycházel ze statistických výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednil, a to ani za situace, kdy již existující závazky u společnosti , právnická osoba, . při výši měsíční splátky ve výši , částka, žalovaný řešil konsolidací závazku novým úvěrem při vyšší měsíční splátky , částka, , na straně žalovaného hodnotil uzavření pracovního poměru na dobu určitou, žalovaný sám další výdaje v žádosti neuvedl, uváděné výdaje domácnosti ve výši , částka, nedoložil. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně založila svůj výpočet na základě příjmu žalovaného a neověřeného příjmu domácnosti na jedné straně a na statisticky stanovených výdajích na straně druhé, nelze takové posouzení úvěruschopnosti hodnotit jako souladné se zákonem. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat o to pečlivěji, když žalovaný jí již v tu dobu splácel dříve poskytnutý úvěr měsíčně splátky ve výši , částka, , který řešil jeho konsolidací novým úvěrem.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a z judikatury Nejvyššího soudu. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnost